Persepolis

O Zlatou plamu v Cannes bojoval tento celovečerní animovaný film francouzské režisérky původem z Íránu, Marjane Satrapi, která napsala a nakreslila první íránský komiks všech dob, a na jehož základě pak vznikl tento celovečerní film. Autobiografický příběh s lehkostí popisuje její krušné dětsví a dospívání v Íránu za dob islámské revoluce, války s Írákem a následného režimu. S humorem a lehkostí znázorňuje rozdílné vnímání kultury v evropském a arabském světě. A protože je to příběh umíněné dospívající holky, která si vždycky prosadí svoje a která žije v tuhém ideologickém režimu nesnášejícím odlišné názory, je to samozřejmě i příběh rebelantství a svobody.

Zdroj: Film Europe Media Company

Nejlepší íránský komiks všech dob na filmovém plátně aneb dětství a dospívání žen v islámském světě! Cena poroty ex aequo v Cannes. Francouzsko-americký film.

O Zlatou palmu v Cannes bojoval tento celovečerní animovaný film francouzské režisérky původem z Íránu, Marjane Satrapiové, která napsala a nakreslila první íránský komiks všech dob, na jehož základě pak vznikl tento celovečerní film. Autobiografický příběh s lehkostí popisuje její krušné dětsví a dospívání v Íránu za dob islámské revoluce, války s Írákem a následného režimu. S humorem a lehkostí znázorňuje rozdílné vnímání kultury v evropském a arabském světě. A protože je to příběh umíněné dospívající holky, která si vždycky prosadí svou a která žije v tuhém ideologickém režimu nesnášejícím odlišné názory, je to samozřejmě i příběh rebelantství a svobody. Originální film byl oceněn Cenou poroty. Komiks vyšel snad ve všech evropským zemích (i u nás) a těší se velké oblibě.

Čtyřdílný komiks Persepolis z let 2000-2004 (u nás vyšel ve dvou dílech) sice íránská ilustrátorka a spisovatelka Marjane Satrapiová vytvořila až po své emigraci do Francie, přesto však má statut prvního íránského komiksu. Vedle toho, že jeho autorkou je Peršanka, si každopádně zachovává i další unikátní kvality v rámci žánru: je politickým kresleným seriálem (a přibližuje se tak klasickému dílu Arta Spiegelmana o holocaustu Maus) a zároveň i vyprávěním autobiografickým (podobně jako oceňovaná Padoucnice autora Daniela B., s nímž se ostatně Satrapiová zná). Minimalistické, statické a „naivní“ černobílé provedení (v němž autorka nezapře svou práci dětské ilustrátorky či vlivy starého perského umění) kontrastuje s obsahem. Ten intimní vzpomínky na dětství, dospívání a první „ženské“ zážitky svébytným způsobem kombinuje s politickou realitou pádu režimu šáha Rézy Páhlavího (1978), nástupem islámské totality a války s Irákem (1980-88), již Satrapiová (nar. 1969) částečně strávila studiem ve vídeňském lyceu. Tam totiž prostořekou a kurážnou dceru poslali v obavách o její život rodiče, kterým pro jejich levicové názory hrozila perzekuce jak ze strany šáhova režimu, tak nastolené islámské vlády. Hrdinčino bolestné hledání „bezpečného“ místa na světě se stalo i námětem filmu, na němž se Satrapiová podílela spolu s rovněž debutujícím Vincentem Paronnaudem (nar. 1970). Kromě toho, že je snímek výrazně výtvarně logičtější a „hladší“ než předloha, využívá i poměrně širokou škálu klasických animačních technik a ve scénách ze „svobodné“ Francie dokonce i barvu (i v "černobílém" provedení ostatně pracuje s různými valéry šedivé). Dějově poměrně věrně kopíruje předlohu a zachovává i sebeironickou zkratku, s jejíž pomocí se Satrapiová spolehlivě vzdaluje patosu a melodramatičnosti. Těžiště vyprávění zůstává zdánlivě mimo politickou rovinu v hrdinčině soukromé sféře, kde je jí průvodkyní moudrá a vtipná babička. – Zajímavostí je, že postavy namluvily Catherine Deneuveová (Marjanina matka), její skutečná dcera Chiara Mastroianniová (dospělá Marjane) a Danielle Darrieuxová (babička).

-ap-, Filmový přehled 2007/12