Tutti i colori del buio

Další Martinův kousek, kde opět využil   nádherné vnady Edwine Fenech a do mužských   rolí znovu obsadil Georgeho Hiltona a Ivana   Rassimova. Hned první scéna, ve které jedou   titulky je téměř hypnoticky uhrančivá, aby ji   vzápětí vystřídala totální halucinogenní   obskurnost, která dávala tušit, že tohle   nebude klasické giallo. A taky že ne. V   příběhu proplouvá okultní a satanská   tématika (musel jsem si vzpomenout na Rosemary   má děťátko) a všechno se odehrává (nebo   neodehrává?) v přeludech hlavní hrdinky, kdy   se pojem realita často ztrácí ve víru   bizarních představ a děsivých vzpomínek na   dětství, kdy byla zavražděna její matka.   Hudební orgie tentokrát rozpoutal Bruno Nicolai   a já jsem opět očarován! V tomhle kousku   Martino vsadil důraz na vizuál a barvy, které   evokují Argentovu atmosféru a vytvářejí   dokonalou souhru v časoprostoru. Úplně   propadám kouzlům k těmto sedmdesátkovým   veledílům a ctím je jako technicky precizní   filmařinu.

V hlavní roli noční můry krásné Edwige   Fenech, černá mše, modré kontaktní čočky   Ivana Rassimova a v neposlední řadě inspirace   Polanského "Rosemary´s Baby". Pro mě   jeden z nejlepších filmů Sergia Martina, ale na   pravé giallo mu přece jen něco schází.   Napětí v příběhu na slušné úrovni, i když   stále se opakující halucinační scény by   mohly být nápaditější. Vše ale vynahradí   poměrně zajímavý závěr příběhu, který   osvětlí záhady a uvede souvislosti, které jsem   tušil jen v náznaku.