Tahle rádoby bakalářská   zábava patří na televizní   obrazovku Barrandova, Primy   nebo Novy. Trapný, ubohý a   hlavně bez humoru! A to má   být komedie. Donutil od roku   2000 nic pořádnýho   nenatočil a touhle žumpou se   propadl mezi hereckou elitu   srovnatelnou s nekonečnými   seriály typu Ordinace,   Redakce nebo filmy jako   Babovřesky a podobnými   žluklostmi. A takový to   dříve býval charakterní a   sympatický herec. Dávno tomu   pryč, penízky zašustily,   hodnota osobnosti byla   vyměněna za směšnou   loutku, které se ale   normální člověk smát   vůbec nemůže. Spíše   naopak. U něj mě to ale   opravdu mrzí...

To snad ani není možný, že   takové temné téma z   poválečných Sudet dokáže   režisér Chlumský zprznit   tak, že nad tím zůstává   rozum stát. Co taky můžeme   očekávat od tvůrce   prachbídných zhovadilostí   jako je Ordinace v Růžové   zahradě nebo Ohnivé kuře.   To jsem si měl uvědomit   hned, když jsem se na film   chtěl podívat. Režisér bez   talentu a citu pro dané   události z toho udělal   debilní kovbojku, kde postavy   pobíhají sem a tam, hledají   se navzájem a jednají   naprosto nesmyslně. Děravý   a odfláknutý scénář   postrádá jakoukoliv logiku a   střih zběsile przní scény,   které přestávají dávat   smysl, zejména od druhé   poloviny to dostává takové   trhliny, že jsem nechápavě   kroutil hlavou. Herci velká   nuda nebo katastrofa, Vetchý   pořád dokola hraje stejné   výrazy, důvěryhodnost je   vzdálená na míle daleko a   Hylebrant přehrával až   hrůza. Někteří herci jsou   předabování a celkově zvuk   stojí za starou belu,   postsynchrony jsou   příšerný! Hudba taky   žádná sláva. Nějaká   atmosféra je ta tam,   rekvizity v podobě dnešních   půllitrů nebo jiných   nepřesností rozhodně na   věrohodnosti nepřidávají.   Celkově je to podobné   Herzově Habermannovému   mlýnu, jenže ještě horší   kategorie. No jo, scénář   dělal ten samý člověk.   Takže jak někde zase uvidím   pod filmem podepsáno jméno   Chlumský nebo Urban, obloukem   se vyhnu jeho sledování. To   samé bych doporučoval   divákům, kteří od filmu   čekají nějaký smysluplný   příběh a ne jen plytkou   rutinu bez sebemenší   invence. Jednu hvězdu dám za   pár pěkných záběrů   šumperské krajiny.

První filmová role   Stanislavy Bartošové, která   hraje dívku ráda   prožívající různá   rozptýlení a dobrodružství   a lidi dělí na kamarády a   mrchy. Pracuje jako zdravotní   sestřička v motolské   nemocnici a každý večer po   dobu jednoho týdne zažívá   absurdní situace a flirtuje s   muži, které náhodou   potkává. Top je situace, kdy   si Jenka přivede do bytu   staršího pána a zavede ho   do ložnice ke spícím   rodičům a představí jim ho   jako pána, který ji chtěl   doprovodit až domů, aby se   jí nic špatného nestalo.   Josef Bláha v roli toho muže   byl geniální a když jejím   rodičům v tom šoku říkal,   že je z Brna a že mu to   ujelo, to jsem šel do kolen   :D. A tak to jde den za dnem   až do sobotní noci, kdy se   jí její až naivní   chování málem   nevyplatí....Nová vlna z   tohoto snímku šplíchá na   metry a originální mluva   Jenky je tak zvláštní a   krásně se poslouchá. Je   více než divné, že si   režiséři nepovšimli   talentu a půvabu Stanislavy   Bartošové a tento film se   tak stal jedinou její hlavní   rolí. A to je velká škoda!   Stejně tak jako skutečnost,   že režisér Pavel Kohout už   potom nic nenatočil, čímž   se samozřejmě zasloužili   komunisté, kteří mu   jakožto hlavnímu   představiteli Pražského   jara v roce 69 zarazili   veškerou literární a   uměleckou činnost a byl   vyloučen i ze Svazu   spisovatelů. Dalšího   nenapodobitelného tvůrce   odrovnali a když v 77.   zakládal Chartu, tak mu potom   znemožnili návrat do   republiky a Pavel Kohout musel   zůstat v Rakousku, kde s   Pavlem Landovským a Vlastou   Chramostovou natočil   kultovní bytové divadelní   představení Play Macbeth.

Klasický příklad   normalizační veselohry.   Jenže v dnešní době tu   vtip postrádám, i když   obsazení je výtečné.   Klidně by stačila stopáž   bakalářského příběhu. 

Československá televizní   tvorba pro děti v   sedmdesátých a osmdesátých   létech měla ve zvyku   přepracovávat pohádkové   příběhy od německých nebo   francouzských autorů a   nejinak je to u této   báchorky, která byla   zfilmovaná na motivy   spisovatele Charlese   Perraulta, známá jako Oslí   kůže.

Tady se podařilo do jedné   epizody nacpat události od   heydrichiády po osvobození a   to tak krkolomným způsobem,   že opravdu nemám chuť   sledovat poslední dva díly.   Proč v každé epizodě musí   být postelová scéna? Navíc   fakt otřesná, bez nějakého   důvodu. U herců a hereček   už doslova s každou další   částí vyloženě skřípu   zuby, Prokopová,   představitelka Letenské je   takový dřevo, že by si   měla pustil film Kat   nepočká s Bohdalovou, jenž   se o osudech Letenské také   zabývá. Ovšem to je v   hereckém i režijním   provedení totálně jiná   liga. Tohle je normální   odpad.

Eva připravuje věci na   vánoční večer a čeká na   příjezd dětí, když v tom   zlehka zazvoní u dveří   baráku její bývalý manžel   Josef a drámo se   rozjíždí...Staré věci   vyplouvají na povrch,   zdánlivé křivdy hledají   viníka. Gabriela Vránová s   přehledem utáhne celý   komorní příběh v režii   mistra na lidské osudy   Jiřího Bělky. A ta   vánoční atmoška je tam   všudypřítomná.

"Na to taky nemusela tak   dlouho študovat..."   Václav Trégl touhle hláskou   stoprocentně zabodoval,   ostatně jak u něj vždy   bývá zvykem. Poslední role   Trudy Grosslichtové, jejíž   roztomilé tvářičky je   škoda a role advokátky Věry   byla ve filmu její poslední.   Jako položidovka se musela   zdekovat před nacisty a její   další život je obestřen   tajemstvím, které se snaží   rozkrýt ve své knize   "Já jedu dopředu, jak   nejlíp dovedu" Milena   Nováková.

Snímek z nudného   zpracování nezachrání ani   český dabing z roku 1977.   Politický boj mezi   pravičáky a levičáky mě   vůbec nebavil a příběh   vraždy mladé dívky,   odehrávající se na pozadí   voleb nemá žádné grády. A   Vrah se dá odhalit vcelku   brzy. Řeší se hlavně   politika a manipulativnost   novinových médií,   konkrétně pravicového   deníku Žurnál a jeho   bezcitného šéfa Bizantiho.   Tomu se náramně hodí, když   z vraždy policie obviní   hipísáckého levičáka a on   sám vytvoří na základě   falešných údajů a   manipulací se svědky svoji   verzi pro noviny. Už chápu,   proč zrovna tento snímek u   nás komunisti pouštěli do   kin.

Dobrodružný film bez šmrncu   a jiskry. Od poloviny už   opravdu nuda a slepené   scény, které postrádají   smysl a dynamiku děje to   vyloženě zabíjely. Tohle je   bohužel ta horší   alternativa dobrodružných   filmů z osmdesátek. Ač mám   rád herectví Philippa   Noireta, v Afričanovi mě   vůbec nenadchl, to stejné i   dabing Milana Macha. Mnohem   lepší byla namluvená   Catherine Deneuve Gabrielou   Vránovou. Režisér Philippe   de Broca holt měl už svoje   kulty za sebou.

Seriál Stopy zločinu je   takový "Malý pitaval z   brněnského města".   Místo Prahy se zločiny   odehrávají v Brně a   sympatičtí vyšetřovatelé   Bartoška, Hašek a Navrátil   případy řeší se vší   vervou. V tomto příběhu   jsou na stopě zlodějovi   klenotů a zároveň i vrahovi   v jedné osobě. Zejména   svérázný a drsný poručík   Borecký v roli Oldy   Navrátila se s nikým moc   nemaže :). Škoda jen   špatně namluvených   postsynchronů, kdy hlasy   všude znějí jako z nějaké   místnosti. Potěšila   rolička mého prastrýce   Václava Kyzlinka, který si   zahrál kádrováka Paloučka.

Kuchař Poupa (Josef Somr) je   kšeftař a podvodník. Jedna   z jeho akcí spočívá v tom,   že boháčovi z Ameriky   (Bohuš Záhorský) chce   prodat almaru, ale musí ji   nechat vyrobit u truhláře   (Josef Kemr). Tomu se musí   zase odvděčit obrazem od   jednoho umělce a tak to jde   pořád dál, od každého   něco nekale vykšeftuje.   Almaru potom pěkně   naaranžuje ke staré paní   (Blanka Waleská), kterou zná   od dětství a pozve boháče   k ní domů. Jenže vše   nakonec dopadne jinak.   Inscenace není špatná, ale   něco ji chybí, asi šmrnc   nebo co. Když hrála hudba   Jiřího Šusta, vzpomněl   jsem si na film Na samotě u   lesa, ke kterému dělal hudbu   o pět let později.

Čtveřice psychopatů po   celoplošném výpadku   elektřiny zdrhnou z   blázince, dostanou se do   města, kde se přidávají k   rabujícím lidem a každý si   vybere nějaký vražedný   nástroj. A pak hurá do domu,   kde žije jejich nový   terapeut, o kterém si myslí,   že zabil toho předchozího,   který je léčil před ním.   Začíná obléhání domu a   taky začíná přituhovat.   Psychouši jsou parádně   obsazeni, Jack Pallance   (Frank), Martin Landau   (kazatel Byron), Erland van   Lidth (tlouštík Ronald) -   já si pořád nemohl   vzpomenout, kde jsem ho už   viděl a ejhle, v Běžícím   muži hrál lovce Dynama,   který pří áriích   pouštěl do vězňů   elektrický proud. Za zmínku   určitě stojí také Donalda   Pleasence v roli ředitele   ústavu. Mordy jsou takové   nic moc, Tom Savini se   postaral pouze o scénu, ve   které se doktorové sestře   Toni zjeví ohořelá mrtvola   nebo co to je. Škoda, že se   nepodílel na všech efektech,   mohl by z toho díky němu   být kultovní biják. Takhle   jde spíše o průměr. I   když zvláštní atmoška se   filmu upřít nedá.

Tak tohle je velká paráda!!   Na svou dobu trikově   namakanej snímek. Vlastně co   to povídám na svou dobu, i v   dnešní době strčí celou   počítačovou animaci do   kapsy. Překrásná práce   maskéra Ricka Barkera byla   oceněna zlatou soškou.   Takovou přeměnu ve vlkodlaka   jsem dosud neviděl.   Mechanické efekty, nemrtví,   přízraky ve snech Davidovi   se zjevující - špička!!   Skloubení hororu a komedie   funguje lehce a plynule, z   každého žánru John Landis   ždímá jen to nejlepší.   Humor má grády a hororové   scény jsou čistokrevná   hrůza. Scéna v metru je   esence hororu jako takového.   Krvelačné běsnění   vlkodlaka je sakramentsky   nasrané a jeho vizáž a řev   nažene husí kůži i   čtyřicátníkovi.   Závěrečný poprask před   porno kinem je solidní   gorefest. Opravdu jsem   překvapen, jakou ucelenou   souhru hororu versus komedie   film drží. Řekl bych, že   Americký vlkodlak v Londýně   je top filmem ve svém oboru.   V nové remasterované verzi a   v DTS HD master zvuku je to   absolutní pošušňáníčko.   Škoda, že se John Landis   hororovému žánru nevěnoval   pořádně.

Vždycky mě zamrzí a   naštve, když jakékoliv   silné téma naší historie   dostane do rukou špatný   režisér a diletant. Proč je   ten vizuál tak barevně   kýčovitý? Proč jsou herci   špatní, někteří   příšerní a bez emocí?   Proč postsynchrony všude   znějí všechny stejně   jakoby byl předčítán   nějaký dokument? Proč jsou   dialogy jak z nějaké   telenovely? Proč se ani   pořádně nedozvíme, proč   Moravec tak zásadním   způsobem otočil? Proč je to   všechno tak nevkusné?   Protože režisérem filmu je   ten, který natočil   kýčovité braky jako První   republika, Četníci z   Luhačovic nebo Vyprávěj.   Tečka.

Tentokrát mocnému půvabu   Angeliky podlehne i samotný   vládce Francie, král Ludvík   XIV. Angelika však pevně   odolává, i když u dvora je   považována za královu   milenku. Ta si to však radši   v posteli rozdá s   rebelujícím uherským   princem Rákoczim.   Neskutečná šlapka, ta   Angelika naše. V samotném   závěru se Angelika opět   setkává s milovaným   Žofrejem, ale ten před ní   utíká.....

Angelika - největší   konkubína Francie 17.   století. V každém díle   chrápala s někým jiným, i   když stále svého Žofriho   milovala. Já mám pro tuto   sérii už od dětství   slabost, na videu jsem ji   tenkrát viděl opravdu   mnohokrát. Překrásná   Michele Mercier, dobová   Francie druhé poloviny   sedmnáctého století,   krásné kostýmy, výprava,   intriky, souboje, bitky a   kolikrát kruté vraždy,   nezapomenutelná hudba a   hlavně český dabing, který   považuji za jeden z   nejlepších, který tenkrát   u nás vznikl, co herec nebo   herečka, to hlas nejlepších   tehdejších našich   hereckých es. Tohle všechno   patří k Angelice a proto pro   mě zůstává navždy   kultovní.

Slušnej bizár. Jak ovčí   maska Aničky, tak draci,   kteří by se hodili do ultra   béčkových hororů.   Největší bizár ze všech   je ovšem Jan Čenský a jeho   otřesné herectví.   Hvezdičku navíc za Janu   Brejchovou v roli macechy.

Horor?   Hahahahahahahahahahahahahahaha   !! Horor je vydržet tohle   sledovat a nerozbít přitom   vzteky obrazovku.

A máme tu další zbytečný   film, pod kterým je mimo   jiné podepsaná i společnost   Netflix. Námět, kde nejde   přehlédnout odkazy na Věc   nebo Vetřelce by ani tak   nevadil, horší je to se   samotným scénářem, plným   nesmyslností a trhlin.   Partička ženských, z nichž   každá má svoji těžkou   minulost (to jsou zase   klišé) se vypraví do zóny,   kde se dějí podivné věci a   z předešlého týmu se   vrátil zpět po roce pouze   jeden muž a to zrovna   přítel hlavní hrdinky Leny,   která se s ženským týmem   vydává do oné podivné   oblasti. Lenu hraje Natalie   Portman, ale bohužel nehraje   téměř nic. Ten prostor, co   dostala jejích kvalit   absolutně nedostačuje.   Ostatní nemá cenu ani   zmiňovat, obsazení špatné.   Co lze jediné pochválit je   vizuální stránka a   některé efekty, ale to   dohromady celou zpatlaninu   (kterou zřejmě hodně lidí   považuje za chytrou a   intelektuální bombu)   zachránit nedokáže.   Samozřejmě nesmí chybět   milostná zápletka mezi Lenou   a jejím přítelem, opět tak   otřepaně poddaná, že to je   něco na mě. Ještě jednou   zopakuji - naprosto zbytečný   film.

Klasická kulisová   osmdesátková pohádka s   minimální výpravou.   Zábavnější navíc v tom,   jakou mluvu a slovní obraty   používá macecha v podání   Jaroslavy Adamové, to jsem   kolikrát valil oči! :)

Aranžér Lubomír Lipský   holt potřebuje pořádnou   chatu, tak mate celý   policejní sbor a kdyby si   neodskočil na čtrnáct dní   na dovolenou a nepotřeboval   by zrovna prachy na hurdisky,   nikdo by ho nikdy nechytil :D   Perfektní vedlejší postavy   Pepíka Bláhy a neustále   vyřehtaná Zuzka Bydžovská   (ta za mlada byla vysmátá   pořád a všude :D). Tenhle   díl mě bavil vždycky.

Jeden z mála posledních   filmů, které jsem viděl v   dětství a až teprve letos   jsem zjistil název a nyní po   jednatřiceti letech jsem si   dal reprízu. Film mě utkvěl   v hlavě zejména kvůli   jedné scéně, z které jsem   byl totálně vystrašen a   celé letní prázdniny,   které jsem tenkrát trávil   na vesnici u dědy a babičky   a spal jsem sám v takovém   vejminku, tak jsem měl   noční můry a musel jsem   mít v noci rozsvícenou   lampičku. Toť největší   vzpomínka. Jinak jsem si z   filmu nepamatoval absolutně   nic. Po těch létech se už   strašidelné kouzlo   vytratilo, i když tu scénu   jsem si ihned připomněl.   Celkově je snímek docela   podivně bizarní a   zvláštní a nelze mu upřít   jistou originalitu.   Zajímavostí je, že na   scénáři se podílel náš   velikán Vojtěch Jasný. Z   čiré nostalgie a za tu   dřívější hrůzu dám za   čtyři. Druhý film, který   mě v dětství naháněl   hrůzostrašné pocity byla   Herzova Panna a netvor. Ovšem   s tím rozdílem, že Panna a   netvor mě děsí dodnes.

František Němec v roli   muže, pátrajícího v   archívech STB po lidech,   kteří na něho za bývalého   režimu donášeli a kvůli   kterým byl vyhozen z vysoké   školy kde pracoval a skončil   jako kotelník. Při   pátrání však narazí na   okolnosti, které by si za nic   na světě nikdy   nepřipustil...

Fantaskní příběh, který   vás ihned vtáhne do děje,   pokud se mu přizpůsobíte a   rádi sníte. Potom se   dostanete do světa snů,   tužeb, lásek a   nevšedností. Kouzelná Lili   Taylor je královnou   melancholie, Vincent Gallo   zase král bizarnosti. Fay   Dunaway s Johnnym Deppem jsou   snílci k pohledání. Musím   říct, že mě Emir Kusturica   a jeho velmi osobitý film   inspiroval k tomu, abych se   jednou po hodně drsné   kocovině probudil někde v   arizonském zapadákově.   Iluze musí být dokonalá   jedině v tom případě,   když uslyším i hudbu Gorana   Bregoviče. Jdu to   vyzkoušet.....:)

Do tohoto příběhu se   zamotávají rodinné vztahy   Faitovýho spolupracovníka   Alexe a jeho otce, kdy Alex   tají Faitovi některé   zásadní indicie a případ,   na němž zrovna dělají se   značně   komplikuje....rozuzlení se   dozvíme v poslední části   Božích mlýnů.

Bohužel z poslední epizody   se nadobro vytratil nadhled a   nesmyslná stupidita   převládla. Vztahy mezi   mladým a starým Braunem ten   seriál pohřbily.

Karel Kachyňa byl mistrem   vypravěčství, který   dokázal kombinovat snové   kompozice s drsnou a surovou   realitou. Tak jako v tomto   příběhu z konce druhé   světové války,   vyprávěného očima   dvanáctiletého Olina. Takhle   se má dělat film, úplně si   dovedu představit, kdyby se   Karel Kachyňa zhostil   natáčení Nabarveného   ptáčete, kterého tak   parádně Václav Marhoul   zprznil. Ať žije republika   je přesně příkladem   dokonalého estetického   vidění s parádními   obrazovými sekvencemi a   panoramatickým vizuálem.   Celou délku příběhu jsem   zíral na každičký detail a   záběr, tohle je unikátní   případ, kde neexistuje   slabé místo, nebo špatný   střih. Tohle je elita a   nesrovnatelné epické dílo.   Ať už se jedná o vzpomínky   nebo lyrické představy   hlavního dětského hrdiny,   nebo dynamičtější a   akčnější scény, dohromady   spojené v jeden   nerozdělitelný celek. Mladí   kluci když se nahánějí na   povozech s koňmi, výbuchy   granátů před utíkajícím   chlapcem, kamera pořád ve   střehu, v různých   nájezdech, zaostřování,   přibližování nebo   oddalování, ty detaily a   celky - těžko hledat   podobné scény v jinších   filmech. Precizní filmařina,   kde každý obraz má svoje   opodstatnění a působivost,   není tam nalepen jen tak   zbůhdarma (jako naopak v   případě Marhoulova   Ptáčete). Začínající   kameraman Jaromír Šofr se   zasloužil o výsledek   ohromným způsobem, jeho   práce s kamerou ve všech   kompozicích, ať už snových   nebo reálných má obrovskou   hloubku, navíc v   překrásném širokoúhlém   formátu. Hlavní dětský   hrdina Olin je zahraná   postava bezprostředně a   přirozeně a celý film být   v podstatě pořád na   scéně, to si zaslouží   obdiv a klobouk dolů. Gustáv   Valach a Vlado Muller - nemám   slov. Ostatní neokoukané   postavy realitu snímku jen   zvýrazňují. Hudební práce   Jana Nováka ke Kachyňovým   výtvorům neodmyslitelně   patří a i v tomto případě   citlivě dobarvuje vývoj   děje. A hlavně scénář   Jana Procházky, který bez   příkras a falešných ideí   odtajňuje poslední   válečné dny na Moravě.   Tohle komunisti nemohli   překousnout a tak film   samozřejmě v době   normalizace putoval do   trezoru. Ještěže tenhle   geniální kus zůstal   zachován, myslím, že tohle   je dílo, které u našeho   filmu již nemá a nebude   nikdy mít obdoby. Zároveň   se posunul na první příčku   mých nejoblíbenějších   Kachyňových snímků a mezi   nejlepší československé   filmy vůbec.

Zpočátku jsem měl pocit,   jako bych sledoval nějakou   hodně ujetou šílenost od   společnosti Troma. Hlavně   ten typickej druh humoru a   gore efekty. Jenže pak se to   celý přehouplo do jiné   roviny, zavlála satanská   tématika a uctívání   Lucifera. V podstatě i tak by   se to dalo nazvat tromáckou   produkcí, ale není tomu tak.   Každopádně je to béčko   jak řemen, ve kterém   tetička Lee (Karen Black)   kuchtí báječné masové   kuličky a hádejte z čeho   :). Její čtyři neteřinky,   Fawn, Coral, Magnolia a Sky   jí shánějí potravu a   musím říct, že jim   zásobování funguje   dokonale. S nimi v domečku   žije ještě pošahanej tetin   bratr Larry (Michael Berryman)   a běda, kdo by mu chtěl   ublížit! Třeba místní   šerif Koal (Pat Morita),   který má tetinčino jídlo   tak rád. Do děje vstupuje i   soukromé očko Harold Ivars   (David Parry), aby vypátral   jednoho zmizelého mladíka,   který skončil u tetičky ve   spíži. Je to celý správně   pošahaný, buranské   prostředí ideální, i se   zpěvy všemožných druhů   ptáků (ornitolog by se   vyřádil), neteře jsou   krásný sexy kočky a koupel   v bazéně se všemi čtyřmi   jsem Haroldovi záviděl. Ale   jen na chvíli :D. Ještě   bych málem zapomněl na Babe,   která žije s rodinkou v   domě ve svém dětském   pokoji a ráda se zakousne,   hádejte do čeho? :D.

Psychologická inscenace   zaobírající se tématem   zodpovědnosti a lhostejnosti   charakterů lidí, kteří   projížděli kolem vážné   havárie a ani jeden z šesti   řidičů nezastavili a   neposkytli zraněným lidem   pomoc. Dvacetiletá Olina   (neodraditelná Dana   Batulková), které při té   nehodě v autě zemřel bratr,   švagrová a jejich dvě   děti, sama podle fotografií   zachycených aut u místa   nehody pátrá po jejich   řidičích a pokládá jim   jednoduchou otázku :   "PROČ" nezastavili   a z místa nehody odjeli.   Jejich výmluvy a výmysly   jsou vrcholem ignoranství.   Důsledky jejích činů však   díky Olině nezůstávají   bez odezvy.