Almara [TV film]

Příjemná odpočinková televizní povídka o   přechytračeném překupníkovi a laskavém   starším kupci, který se nenechá ošidit.   Osloví spíše starší diváky, kteří během   sledování zavzpomínají na vynikající herce   své doby. Josefu Somrovi podvodničina kouká z   očí a laskavost z Bohuše Záhorského doslova   září. A taková ta ženská nesmělost, avšak   ve skrytu duše nebojácnost, postarší dámy,   jakou předvedla Blanka Waleská, je doslova   čítanková. Zkrátka vynikající herecké   výkony, jaké marně u dnešních herců budeme   hledat. Josef Kemr je tu spíše jen do počtu,   ale i tak je nepřehlédnutelný. Za povšimnutí   také stojí, že snímek natočil Vít Olmer,   kterému se po roce 1989 režisérský um nějak   záhadně vytratil.

Kuchař Poupa (Josef Somr) je kšeftař a   podvodník. Jedna z jeho akcí spočívá v tom,   že boháčovi z Ameriky (Bohuš Záhorský) chce   prodat almaru, ale musí ji nechat vyrobit u   truhláře (Josef Kemr). Tomu se musí zase   odvděčit obrazem od jednoho umělce a tak to jde   pořád dál, od každého něco nekale   vykšeftuje. Almaru potom pěkně naaranžuje ke   staré paní (Blanka Waleská), kterou zná od   dětství a pozve boháče k ní domů. Jenže   vše nakonec dopadne jinak. Inscenace není   špatná, ale něco ji chybí, asi šmrnc nebo co.   Když hrála hudba Jiřího Šusta, vzpomněl jsem   si na film Na samotě u lesa, ke kterému dělal   hudbu o pět let později.

Mínus za kecání do děje. Mínus za hluchá   místa. Mínus za „roztahanost“. Prostě   mínusů nepočítaně, ani jednou jsem se   nezasmál, nebylo čemu. Ani herecká elita   nezachránila slaboduchý scénář.   201512293806/3900

No co člověk neudělá proto,aby prodal starou   skříň jako vzácnou starožitnost.Josef Somr a   Bohuš Záhorský v docela dobrých rolích v   humorné povídce o prodeji jedné skříně.