Ronja, dcera loupežníka

PROCESOR!
Skřítkové a jejich frnákovníky, a další   atributy pohádek se myslím celkem povedlo dostat   z knížky na filmový plátno Četl jsem knižní   předlohu, jako malej a hláška „Pročpak to   děláš potvůrko podivná nezestárla.“.

Už samotná literární předloha je zárukou   kvality a nezklame. Pohádka, kterou milovaly moje   děti i já sama a kterou si postupně   zamilovávají moje vnoučata. Film, který bych   popsala v samých superlativech.

" Pročpak to děláš ? Potvůrko podivná?   ".
Vynikající a překvapivě po letech   nevyčpěla, tak jako jiné.

Jako malému se mi to hodně líbilo, zejména to   propojení malých postaviček s   "normálními" (potvůrko podivná).   Později mě to okouzlení bohužel přešlo; body   hlavně z nostalgie...

Krasny pribeh z pohadkoveho prostredi.
Kouzelny a   nebezpecny les,hrad rozpuleny bleskem,dve   znepratelene bandy loupezniku .....a hlavne deti   jejich dvou vudcu Ronja a Birk,ktere spolu   prozivaji,po uteku z domova,svoje vlastni   dobrodruzstvi.....
Velmi pekna priroda.
A docela   slusne triky.
Film je pro deti i dospele.

Překrásný nejen děcký film na který se dá   dívat znovu a znovu. Zvláště panenská ničím   nenarušená příroda. Místy trochu   "strašidelný" například při náletu   děsivých harpií.

Asi nejhezčí dětský film co znám. Nejen   dobré herecké výkony, krásná severská   příroda, vynikající předloha A. Lindgren, ale   hlavně silné etické poselství, podané   způsobem zcela vyhovujícím nejenom dětskému,   ale i dospělému divákovi.

Vzpomínka na dětství... :) Film se mi dostal do   rukou snad po deseti letech. Co bych mu vyčetla,   je možná jeho přílišná délka a chvílemi se   táhnoucí děj. Ale berme ohled na to, že je   stejně starý jako já! :) Jinak své kouzlo má   a myslím si, že patří mezi kvalitní a   neobvyklé filmy a pohádky pro děti. Zejména   bych zmínila výborné ztvárnění lesních   skřítků a pěknou podívanou tamější   přírody.

Samozřejmě je to už staré, ale na svou dobu to   byl nepřekonatelný snímek a vlastně první   fantasy film, který jsem viděl. Byli jsme na   něm na základce se školou v kině :)

Kdysi se mi moc líbilo...
...číst o dobrodružstvích loupežnické dcerky   a jejího kamaráda. Bylo to v roce 1988, kdy jsem   dostala knížku a shodou okolností krátce poté   u nás v kině byl promítán film. Tehdy jsem   byla nadšená, moc se mi líbilo, jak děti   skákaly přes ohromnou průrvu mezi oběma   rozpůlenými částmi hradu a skály. Jenže   později už mne Ronja tolik nebrala a v   dospělosti jsem se také celkem s chutí   podívala na film, ale už tam takové to kouzlo   nebylo, zatímco u jiných filmů pro děti ona   magičnost dětského světa pro mne přetvrala i   do věku "velkých". I tak ale považuji   nejen toto dílko, ale celkově tvorbu Astrid   Lindgrenové za skutečnou tvorbu pro děti, kde   je čisté kamarádství, hezké rodinné vztahy a   také ochota pomáhat druhým. A komu tohle není   lhostejné, ať si buď přečte či se podívá   (případně obojí) na příběhy krásně   rozcuchané loupežnické holčiny. Jen ty   příšerky "Potvůrko, ošlivá...", ty   by tam být nemusely, vůbec se mi nelíbily:-)))