Katapult

Proč se ten chlap chová jako blázen? Zeptal se   mně jinými, podstatně méně lichotivými slovy   můj manžel. Rozvinula jsem teorii o okořenení   nudného života prožíváním pěti odlišných   životů jiných mužů...a v podstatě jsem se   nemýlila. :)
Jiří Bartoška se do role   položil. A předvedl škálu různých typů.   Slušňák, zastydlý puberťák, křivák,   podpantoflák, náhradník...

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví   Písmo Svaté a že na tom něco bude se   přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou   různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím,   že ne zrovna takové, jak by si sám   představoval. A o jednom takovém osudu vypráví   tento snímek, který vznikl ještě v době   socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes   tolik proklínané, socialistické smýšlení. To   však nijak neubírá na kvalitě v rámci   dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým   námětem má rozhodně co říct i dnes.   Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se   týče námětu, je skutečně z čeho vybírat.   Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je   vcelku dobře v celém svém aspektu dané   problematiky. Právě svou   dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje   vážnost problematiky, což znamená, že se   rozhodně najedená o nic zábavného. Je to   příběh, který by bez skrupulí klidně mohl   nést označení 'osudový příběh ze života'.   Má myšlenku a o to jde především. A je to   myšlenka v rámci obyčejného lidského   přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť   platí v každé době. A co víc, třeba se v tom   někdo s podobným osudem i pozná.

Ach ta nuda, ach ten stereotip, ach ty ženy
Mě se ten film celkem líbil, některé scény   jsou samozřejmě trochu nadsazené, nicméně   film přesně vystihuje pocity mužského, který   má podivný pocit, že mu život utíká mězi   prsty a že to jinde možná bude lepší, než   zde. Hledá hledá hledá až nakonec zjistí... A   tak jedem za hranice všdních dnů stejně jako   hrdina tohodle filmu. JEDEM JEDEM, neboť dny   našich životů tak strašně letí. Občas   chápu jeho pocity jedu s ním..., jindy si zas   říkám, že mam to nej ak kam bych jezdil...   Takový je život, vo tom to je.

Tenhle film   zdaleka není špatnej a je rozhodně lepší než   některé komedie 21 století, neboť pojednává   celkem vtipně o tématu, které je nadčasové.

Tenhle film v době svého vzniku nedopadl dobře   ani u kritiků, ani u diváků. Páralovo dílo z   roku 1967 bylo v dosti upravené verzi zfilmováno   v roce 1983. Hlavní hrdina, Jiří Bartoška, je   inženýrem a pracuje ve středisku výpočetní   techniky. Není bez zajímavosti, jak je   zdokumentovaná dobová technika výpočetního   střediska. Jen pro zajímavost - v roce   natočení filmu se zrodily tří a půl palcové   diskety. Co to je? Následovkyně osmipalcových a   pět a čtvrt palcových disket. Úsměvné   hlavně těm, kterým se dnes okolo krku houpe na   šňurce 32 GB fleška a třeba se staženým   filmem Katapult.
Inženýr Jacek Jošt tedy tuto   VT využije i k tomu, aby si našel novou babu.   Má sice rodinu a dvě malé děti, které si   každý den hrají na hřišti a písku před   panelovým domem. Zase není bez zajímavosti -   děcka se tehdy na tom hřišti hlídala sama. Tak   nějak o ně nebyl strach. Onen počítač mu   navrhne hned několik vhodných kandidátek. A pak   už začíná zmatek. Každou chvilku je Jacek s   jinou ženskou a musí si sladit čas. Musí vše   sladit mezi ně a rodinu. Způsob natočení   tohoto příběhu vedlo k tomu, proč v podstatě   propadl.
Depresivně působí záběry na   panelák, kde hlavní hrdinové žijí. Jeden   balkon těsně vedle druhého, stěny které   propouští zvuk jako děravé síto vodu, a   třeba kdy je potřeba načasovat zapnutí   televize a následně nahození vypadlých   pojistek.
Bára Štěpánová. Ta měla období.   I zde na scénu nastupuje způsobem, kdy je dán   důraz na její ... Stejně jako v básnické   trilogii (pentalogii).

Jiří Bartoška byl v polovině 80. let na   vrcholu popularity, to je fakt. Zfilmovat Párala   je problém, to je taky fakt. Ale v momentě, kdy   v pozadí Karel zapěje východoněmecky Ein   Stückchen Zucker mehr in den Kaffee (česky   známo jako Kávu si osladím), tak musím dát vo   hvězdičku víc, páč kde jinde tohle   uslyšíte?:-)

Zatímco knížky Vladimíra Párala se celkem   velmi dobře a lehce čtou, s filmovýmí   adaptacemi podle nich je to mnohem horší. Ty mi   připadají takové nějaké těžkopádné,   místy docela nudné. Vlastně jediná, která se   mi líbila byl Mladý muž a bílá velryba, kde   je jako režisér podepsán taky Jaromil Jireš.   Pávě kvůli němu jsem se na Katapult docela   těšil. Bohužel, jediné co vynikalo nad   průměr byl Jiří Bartoška a to je málo.