Arizona Dream

Fantaskní příběh, který vás ihned vtáhne do   děje, pokud se mu přizpůsobíte a rádi sníte.   Potom se dostanete do světa snů, tužeb, lásek   a nevšedností. Kouzelná Lili Taylor je   královnou melancholie, Vincent Gallo zase král   bizarnosti. Fay Dunaway s Johnnym Deppem jsou   snílci k pohledání. Musím říct, že mě Emir   Kusturica a jeho velmi osobitý film inspiroval k   tomu, abych se jednou po hodně drsné kocovině   probudil někde v arizonském zapadákově. Iluze   musí být dokonalá jedině v tom případě,   když uslyším i hudbu Gorana Bregoviče. Jdu to   vyzkoušet.....:)

Mladý Newyorčan odjede do Arizony, kde objeví   vysněnou svobodu nadevše milující. Johnny Depp   v krapet neobvyklé roli, avšak kterou po   herecké stránce ukázal, co je zač. Skvěle   napsaný příběh plný melancholické fantazie,   která například prezentuje myšlenku, v které   např. sebevražda není jen pozemským bodem, ale   opakujícím se tématem. A dokonce  ani žádná   z postav se necítí být skutečností svou   přítomností, svých činů a daných ideálů.   Scénář je originální a v mnoha ohledech velmi   inteligentní a zábavný zároveň. Tato   vyváženost směřuje k lepšímu uchopení a   hlavně pochopení všech výstředností děj   obsahující. Jedná se o malý divný film s   dlouhou stopáží s velmi silnými hereckými   výkony. Johnny Depp, Jerry Lewis, Faye Dunaway a   rodačka z Prostějova Pavlína Pořízková.   Snímek udržuje pozornost, neb nelze dopředu   předpovědět, co že se bude dít dál. Na   druhou stranu ale nutno přiznat, že to, co se   právě v danou chvíli odehrává, zase moc   nadšení nevyvolává. Ano, zní to divně, ale   tak to prostě je. Je to ve svém smyslu a   pojednání všeho dění snímek nekompromisní a   takový nesourodý. Určitý kult přímočarosti   a nadšení však patrný je a jestli se snímek   svým námětem a zaujetím stane kultovním,   ukáže až čas.

Páni, tak tohle je filmová lahůdka v tom   nejlepším smyslu slova.Výborné herecké   obsazení a zpracování tohoto neobyčejného   snímku mne zavedlo do světa nádherných snů a   ráda se tam podívám kdykoliv znovu.

Radšej pekne pri zemi
Pozor, možno prezradím nejaké súvislosti. V   poslednej dobe ma iritujú filmy, kde sa dve   hodiny nič nedeje a potom príde   psychopatoligický koniec, ktorý som vlastne   čakal, len som nevedel ktorá. Totiž keď sa   objaví v literatúre zbraň, tak je dosť   možné, že sa použije, ako hovorí Axel. Ono to   až tak bizárne a pekné nie je. Skôr naivné. A   dve príšerné ženské. Na druhej strane skvelá   postava Paula, fenomenálne snové obrazy Arizony   a pozoruhodná hudba, ktorá ma chvíľami   dostávala do varu. Nebyť toho, tak prázdna nuda

Senzační.Film na který se vždycky s chutí   podívám.Nedá se prostě okoukat.Je to skvělá   poetická komedie.Prostě Kusturica.

Bombastický začátek a skvělá hudba - to   jediné by mě mohlo na tomto filmu zaujmout,   kdyby ovšem nebylo takových maličkostí, jako   scénka se želvou, tklivá píseň bratrance   Paula a šílenství v očích Grace. Jen pro   těchto pár okamžiků bych neváhala vidět to   celé znovu, aniž tuším, o čem to bylo.

Ať dělám,co dělám asi tomu filmu   nerozumím.Skoukla sem to dvakrát a ono přád   nic.Asi je to tím, že jsem moc realista a na sny   už dávno nevěřím.Celé to ve mně zanechalo   strašně rozpačitý pocit.Ještě že to   zachránila dobrá hudba.

Nádherný magický realismus z doby, kdy byl   Kusturica ještě ve formě. Je jedno, že se to   odehrává v Americe, charakter postav jde podle   režisérova zvyku opět stejným způsobem.   Excelentní hudební výkon magický nádech   dokonale podtrhuje.

Úplně zbytečný film. Ničím neupoutá,   ničím nenadchne, nenutí k přemýšlení, ani   si u něho neodpočinete, nepobavíte se,   nezasmějete se, ani se nerozpláčete (leda nad   průhlednou marností tohoto nezáživného   "produktu"); oko ani sluch nemá čím   se pokochat. Zbytečný film.

Zkraje se mi zdálo, že americké reálie a   Kusturicova balkánsky rozmarná imaginace si   příliš nerozumí. Ten pocit se posléze smazal   ne snad tím, že by se obě ingredience organicky   smísily, ale spíš proto, že Kusturica tu   Ameriku regulérně převálcoval a nastolil svůj   vlastní pořádek. Prostředí a herci ano, ale   celková nálada filmu je jednoznačně v linii   jeho ostatních opusů. Když pominu tradičně   výborného Deppa a Dunawayovou, zajímavou   postavu vytvořil Vincent Gallo. Jeho   kopírování filmových dialogů mělo asi   představovat absenci vlastní fantazie v   protikladu k Deppovu neomezenému snílkovství.   Motivů a myšlenek je tu ale jako obvykle mnohem   víc, osou všeho je pak zrání hlavního hrdiny,   které není bezbolestné ale ani beznadějné.   Radost ze života tváří v tvář jeho krutým   záludnostem, to je ostatně leitmotiv snad všech   Kusturicových příběhů. Trochu jsem se   tentokrát míjel s Bregovičovou hudbou.