Za branami pekla

Když hraje můj oblíbený   Tim Roth, většinou jsem s   filmem spokojený. Není tomu   tak ale u snímku Za branami   pekla. Feťácké téma moc   nemusím.

Nenápadný ale slušný   snímek ve kterém se dva   feťáci rozhodnou skoncovat s   drogami ale v patách mají   jak policii tak i dvojici   gangsterů. Tupac a Roth   vytvořili uvěřitelnou a   občas docela vtipnou dvojici   ale film nemá žádnou   gradaci a v podstatě se v   něm nic neděje. Díky   krátké stopáži se však   nudit nebudete.

Skoro by se chtělo říct -   pohádka o dvou kohoutcích a   jedné slepičce, co leží v   oboře, nožky má nahoře a   oni se bojí, bojí, že umře   - a o něco později možná i   oni... a tak začíná   anabáze za vidinou   spořádaného života,   protože i smažky jsou lidi a   ve vší vážnosti   očekávají, že je s nimi   počítáno. A laskavý   pozorovatel jejich snažení   zakouší pocity škodolibé   radosti nad honbou za lepším   sociálním zařazením,   kterou zažívá téměř   denně a o níž měli naši   sympatičtí hrdinové ve své   dosavadní existenci dosti   zkreslené představy - nu, a   teď užasle zjišťují, že   pronásledování drogovým   bossem i policií se v cestě   za novým začátkem stává   téměř podružnou   záležitostí a cena za něj   je možná až příliš   vysoká. My ostatní se zato   můžeme považovat za   novodobé hrdiny, neboť boje,   které musíme svádět se   zákony a jejich vykonavateli,   dokážeme občas dotáhnout   do konce bez toho, abychom si   mezi pochůzkami po úřadech   odskočili pro dávku...   Zábavný, umírněně   satirický pohled na cestu do   pekel, dlážděnou dobrými   úmysly, se skvěle   uvolněnými průvodci.

Koncept času
Musím naprosto souhlasit s   tím, že tenhle film je   opravdu nenápadný. Na nic si   nehraje a vypráví prostý,   ale o to upřímnější   příběh. Rozhodně   nečekejte nějakou americkou   slátaninu, protože tady je   vše vystavěno na absurdních   až směšných situacích. A   právě takové k sobě   přitahuje hlavní dvojice,   která se snaží zbavit   drogové závislosti. A pokud   se nepletu, je to snad   poprvé, kdy hlavní   černošský hrdina neusiluje   o to, být za každou cenu ten   "pan drsnej" a   působí rozumně. Tentokrát   se role sebejistého a   ukecaného idiota ujímá   běloch v podobě Tima Rotha.   A že jeho prořízlá pusa   dostane oba hlavní hrdiny do   prekérních situací, tak o   tom nemůže být pochyb.   Hodně jsem se v takových   případech nasmál, ale i tak   tomu ještě pořád něco   chybí. Chvílemi film   působí jako skrytá   sociální sonda do   nezkresleného života   Američana, který žije na   okraji společnosti. Jsou zde   vidět různá úskalí a   marná snaha vymanit se z   lidského dna. A jindy zase to   vypadá, jako kdyby šlo jen o   komedii s prvky jakéhosi   zvláštního druhu krimi   dramatu. Chtělo by to více   stmelit, ale samozřejmě je   to jen můj pohled na věc.