Kdopak by se vlka bál?

Konečně film o lásce, který můžete vidět s dětmi. Byla jednou jedna malá holčička. Jmenovala se Terezka
a měla moc ráda pohádku O Červené karkulce. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, chodila do školky
s kamarádem Šimonem a byla šťastná... Ale jak už to v pohádkách i v životě bývá, jednoho dne se cosi změnilo: Terezka neví, proč se maminka najednou chová jinak. Neví, kdo je ten cizí pán a proč se doma mluví o Japonsku... Ví jen, že něco je špatně. Ptá se, ale dospělí mluví jinou (svou) řečí. Jediný, kdo umí
poradit, je kamarád Šimon a ten má jasno: maminka je vyměněná. Terezku tak čeká veliké dobrodružství.
Složitá cesta za odhalením tajemství možná povede přes daleké země a Terezka potká i nebezpečného vlka... Vizuálně originální film v hlavní roli s dětskou herečkou Dorotkou Dědkovou v sobě spojuje prvky rodinného filmu, dětského hororu a psychologického příběhu.
Český film 2008

Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené Karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.
Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed toho trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi. „Příběh pětileté Terezky je úzce provázán s její oblíbenou pohádkou O Červené Karkulce, což je vlastně horor. Zajímavá je právě dětská fascinace strachem, opětovné vyžadování a opakování strašidelné pohádky, přestože se holčičce promítá do snů. Každý večer si Terezka přeje pohádku na dobrou noc, pokaždé tu samou. Pohádka by měla být „červenou“ nitkou proplétající se celým příběhem a tvořit k němu jistou paralelu, protože stejně jako on začíná romanticky, pokračuje dramaticky a přes horor vede až k happy endu,“ říká režisérka Maria Procházková. Ta ve vizuálním zpracování filmu nezapřela svůj „výtvarný původ“, když do hraného snímku zapracovala kresby a animace, které už tak zajímavému příběhu dodávají i atraktivní tvář.
A pro koho je film určen? „Je to film pro dospělé, který mohou vidět s dětmi. Ve filmu se řeší závažnější rodinná témata, je ale vyprávěn pohledem šestileté holčičky. Díky tomu je srozumitelný a zábavný pro všechny. Není to film směřovaný jen k dětskému divákovi, ideální je společná návštěva kina rodičů s dětmi,“ vysvětluje producent Vratislav Šlajer.
distributor DVD

Režisérka a scenáristka Maria Procházková navazuje ve svém druhém celovečerním snímku na osobitou poetiku svých předchozích děl, kde kombinovala živou hereckou akci s animací. Do příběhu o malé Terezce, jejíž rodiče prožívají partnerskou krizi, se tentokrát prolíná pohádka O Červené Karkulce.
Malá Terezka má ráda pohádku O Červené Karkulce, kterou si nechává pravidelně číst před spaním. Pohádka se promítá do...
Malá Terezka má ráda pohádku O Červené Karkulce, kterou si nechává pravidelně číst před spaním. Pohádka se promítá do dívčiných představ a snů, kde sama vystupuje jako hrdinka ohrožovaná zlým vlkem. Z perspektivy dítěte a světa pohádky je pak nahlížen také konflikt Terezčiných rodičů. Vlkem, ohrožujícím rodinné štěstí, se stává matčin bývalý milenec, který usiluje o obnovení jejich vztahu. Paralely pohádky O Karkulce s reálným vývojem událostí pak snímek sleduje v podstatě až do závěrečného vyústění. Maria Procházková zaujala již svými prvními krátkometrážními pracemi. Poetika Příušnic (1998) či Piktogramů (2000) kombinující reálné prostředí s animací částečně přešla i do její celovečerní tvorby. Propojení živé herecké akce a animovaných vsuvek se objevuje už v debutu Žralok v hlavě (2005). Podobně je tomu u zatím posledního snímku Procházkové Kdopak by se vlka bál, uvedenému do kin v závěru loňského roku s podtitulem „Film o lásce, který můžete vidět s dětmi“. Ze současné domácí produkce snímek opět vyčnívá nejen formálním zpracováním (do objektivní roviny příběhu nápaditě proniká dětská fantazie formou animovaných Terezčiných kreseb), ale také žánrovým směřováním. Maria Procházková se pokusila oživit v polistopadové kinematografii značně opomíjenou kategorii filmu pro dětské (či rodinné) publikum.
(lusk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Toto okouzlující drama pro všechny věkové kategorie, inteligentně parafrázující motivy z Červené Karkulky, nahlíží závažná témata rodinného života z perspektivy šestiletého dítěte. Neobyčejně nápaditý příběh, zobrazený režisérkou (a cenami ověnčenou animátorkou) Mariou Procházkovou v intenzivních nasycených barvách, se odehrává v Praze a soustřeďuje se na prožitky citlivého děvčátka Terezky (Dorotka Dědková). Dívenka se usilovně snaží zjistit, jestli je její maminka opravdu její maminkou, přitom však nic netuší o zcela jiném tajemství obestírajícím její rodiče. Na jedné straně film dovedně vystihuje, jak se svět jeví senzitivním, vnímavým dětem, v jiné však funguje dokonale také pro dospělé. Ty zaujme milostný trojúhelník mezi matkou a dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a rutinu, druhý pak vábivou možnost naplnění dávných ambicí. Alissa Simon
katalog 44. MFF Karlovy Vary

Rodinný film, detský horor, dospelá romanca a rozprávka o Červenej čiapočke. I keď žánre na prvý pohľad veľmi odlišné, predsa sa výborne dopĺňajú vo vizuálne originálnej snímke.
Hlavnou hrdinkou je malá Terezka, ktorá zbožňuje rozprávku o Červenej čiapočke, má starostlivých rodičov, v škôlke najlepšieho kamaráta Šimona. Bezstarostná realita však odhalí klasický milostný trojuholník ženy medzi dvoma mužmi, z ktorých jeden predstavuje istotu a bezpečie domova, a ten druhý čaro diaľok a nenaplnené ambície. Uprostred tohoto trojuholníka stojí päťročné dieťa, ktoré má veľa otázok, na ktoré však nedostáva žiadne odpovede... Film pre dospelých, ktorý ale môžu vidieť s deťmi. Talentovaná režisérka nezaprela svoj „výtvarný pôvod", keď do snímky zakomponovala kresby a animácie, ktoré už aj tak príťažlivému príbehu dodávajú i atraktívnu vizuálnu podobu.
katalog 17.ArtFilmFestu 2009/71

Scenáristka a režisérka Maria Procházková vypráví ve svém druhém celovečerním snímku Kdopak by se vlka bál neobvyklým způsobem příběh milostného trojúhelníku očima malého dítěte. - Pětiletá Terezka je jako jedináček zvyklá být středem pozornosti a zdá se, že jí nic nechybí. Maminka je vždy po ruce, tatínek (pokud není v práci) nezkazí žádnou legraci a ve školce má holčička báječného kamaráda Šimona, se kterým se může radit o vážných problémech. Je na svůj věk o něco vyspělejší a hloubavější než její vrstevníci, má živou představivost, občas strašidelné sny a hlavně závislost na pohádce O Červené Karkulce. Její maminka, kdysi nadějná pěvkyně, je teď doma, což těžce nese Terezčina elegantní babička. Ta by svou dceru nejraději vrátila okamžitě na pódium. A když se objeví maminčin bývalý přítel, hudebník Patrik, nic už v Terezčině rodině není jako dřív... - Maria Procházková používá ve vyprávění reálné události a epizody, které holčičku ovlivňují přímo i zprostředkovaně. Těží z dětského (ne)pochopení konkrétních situací a ze snů. Citlivě zpracovává dětskou fascinaci strachem, představovanou opakovaným vyžadováním pohádky O Červené Karkulce. Ta se proplétá celým příběhem, jenž začíná romanticky, nabývá na dramatičnosti, nemá daleko k hororu a končí happy endem. Testovací projekce prokázaly, že děj, popisující rodinnou krizi, je srozumitelný i dětem. Práce s Dorotkou Dědkovou a Matoušem Kratinou, kteří v době natáčení byli předškoláky, nebyla jednoduchá. Před každým záběrem jim režisérka musela předříkávat text tak dlouho, dokud se ho děti nenaučily. Trpělivost se vyplatila: malí herci působí naprosto přirozeně. - Snímek s jednoduchými animovanými vložkami ovšem patrně může v citlivějších dětských divácích vyvolat otázky či obavy o identitu jejich maminek a tatínků.
-kat-, Filmový přehled 2008/12