Kulový blesk

Inspektor Drahota: „Dobrý den, já jsem vám jen přišel říct, že jsem k celé akci ztratil důvěru a že od toho odstupuji... čímž žádám, aby mi byla navrácena i ta částka, kterou jsem vám dal...”
Doktor Radosta: „No počkejte, na mě se nesmí takhle... to mi musíte vysvětlit!”
Inspektor Drahota: „Myslím, že po tom, co se dnes v noci stalo, jsem oprávněn od celé akce ustoupit... patrně dostanete těch stížností víc...”
Doktor Radosta: „Já vám vůbec nerozumím... Tak mi řekněte, pane inspektore, co se stalo?”
Inspektor Drahota: „Dnes v noci spal u nás proti naší vůli opilý inženýr Severín!”
Doktor Radosta: „A co tam dělal?”
Inspektor Drahota: „Vidíte, vy si myslíte, že máte celou věc zcela ve svých rukou a zatím se za vašimi zády organizují takové podvratné akce... Mě taky nutili, abych šel spát k nějakým Půlpánovým... já jsem to ovšem kategoricky odmítl... ale toho Severína mi tam prostě položili i s postelí... o půlnoci do mého obývacího pokoje...”

(Inženýr Severín a Knotek zkoušejí Severínův vynález - airbag... se škodovkou narazí do trafa.)
Ing. Severín: „A pro tyhle věci já nutně potřebuju dílnu. Tady to dělám na dvoře. Jinak bych se nestěhoval...”
Knotek: (vnitřní monolog) „Je neuvěřitelné, kolik duševně vyšinutých lidí pobíhá bez dozoru na světě...”

Rodina se dusí.

Mistr Bílek prohlíží staré milostné dopisy svých ctitelek. Nemyslete si, že jsem byl nějaký proutník, to všechno měl čistě umělecký a platonický ráz, pane Knotek ... Anička ... ta měla na zadečku takovou velkou roztomilou pihu.

Ing. Severín: A co takhle dát si slivovici? Moje vlastní výroba!
Knotek: Rád ochutnám.
Ze skříňky na stolek vyjíždí na kolejích model parní lokomotivy s vagonem, na kterém leží slivovice: Pozor u druhé koleje! Opakuji: Pozor u druhé koleje: Na druhou kolej přijíždí osobní vlak z Vizovic!

Mistr Bílek při stěhování: Já se bojím, že si toho bytu moc neužiju, spíš se brzy budu stěhovat do ještě menšího. Víte, my máme ve Zdislavicích rodinnou hrobku na překrásném místě pod košatým stromem ... ono je nakonec jedno, kam člověka potom položí ...

Knotek: "Já vám řeknu, já už jsem to málem vzdal."
Radosta: "Víte, co řekl Napoleon, když se octl se svou pěchotou u Slavkova v nejprudší dělostřelecké palbě? -- 'Komu je horko, ať si rozepne kabát.'"

Knotek:
"Nejhorší na tom všem je, že člověk musí komunikovat s lidmi, se kterými nemá vůbec nic společného."

Ing. Severýn:
„Zadní stěrač zvenčí, na to už přišli. Ale stírání zevnitř mám jen já.“

Knotková:
„Dospělej člověk, vědec a von se takhle stříská. Prosím tě, co jste si mohli celou noc povídat a jak tě vůbec napadlo jít spát k nějakejm Pivoňkům?“

JUDr. Radosta: Náhrady hradí Jechová a spol.!

"Máňa říkala, že to není směroplatný."

Sklep, máte sklep? A mohla bych ho vidět?

(Jechová přijde ke Knotkům na kontrolu půdy.)
Jechová: „No to jsem ale nečekala, že to bude taková pěkná půdička... velká, suchá... ta se vám ale povedla, ta půdička, pane Knotek... tady se mi to bude věšet...”

Kadlec: to jste vy co nám rozbil okno?
Knotek: já ne, to Fazekaš z Fliegrem. Já jen řídil palbu.

Kolik máš hodin? - Osm,pane Klabouch. - A už jsi dostal v osm přes držku?

Chtěl jsem se jenom zeptat jestli někdo z panstva už nemá chuť na pravou brazilskou kávu.