Světový šampión

Zapomeňme na chvíli na slavného Rockyho a   vyprame se dál do historie filmového světa. A   to tak daleko, že se ocitneme v době němého   filmu, kde začínal své filmové umění i mistr   hrůzy své doby Alfred Hitchcock. O hrůzu s ním   spojenou samozřejmě ještě stále nešlo. Před   sebou máme filmové sportovní melodrama z   oblasti boxu, ve kterém jde o klasickou šablonu   dobývání ženského srdce a souboji dvou mužů   o jednu ženu. Němý film je prostě němý film,   takže se nedá hodnotit stejně jako zvukový.   Důvodem jsou vypravěčské schopnosti tvůrců   pouhým obrazem. Takže nejde pouze o hereckou   důvěryhodnost diváckého přesvědčení, ale i   o schopnosti režiséra danou scénu správně   podat. Hitchcock stojí i za scénářem, což   znamená, že nějakou svou představu měl   ještě daleko před realizací. Plně se vymanil   groteskních skopičin a naopak dál důraz na   vážnost daných situací. I z dnešního pohledu   se dá usoudit, že se mu snímek povedl. Obsahuje   jak melodramatickou, tak i sportovní atmosféru s   davovými scénami s tím spojených, patřičné   dramatické zvýraznění postav, a vůbec   celkově vizuálně bohatých projevů ke   správnému uchopení dané podstaty děje.   Hitchcock každou svou scénou projevil schopnost   komunikovat s divákem, čímž dokázal   nadměrně nepoužívat dialogová okénka.   Příběh je samozřejmě skromný, avšak   filmovou atmosféru a divácký zájem prohloubit   umí. Pokud si někdo neumí představit   napínavý boxerský zápas bez zvukových emocí,   nelze jinak, než tento film doporučit. A co   víc, tak, jak snímek Hitchcock pojal, vzniká   podezření, že udal trend sportovního filmu,   kterým se mnozí tvůrci inspirovali a snad i   inspirují dodnes. Vraťme se zpět k Rockymu. S   Hitchcockovým snímkem má víc společné, než   jak to na první pohled vypadá. Podle dobových   materiálů však byl Hitchcockův snímek   značně kritizován a byl komerčním   neúspěchem. Inu, něco takového se v podstatě   děje i dnes. Experimentování a předvádění   divákům něco nového nikdy nadšením   neoplývalo