Fred Astaire

Fred Astaire, charizmatický herec, tanečník, kouzelník a básník přirozeného tance, choreograf, skladatel, zpěvák vlastních písní, symbol hollywoodské éry hudebních a tanečních produkcí. Byl ztělesněním lehkosti, šarmu, elegance a preciznosti, a ještě i dnes po své smrti patří bezesporu k nejslavnějším filmovým tanečníkům všech dob. Jeho tanec se vykrystalizoval v osobitý styl. Na plátně uměl nosit cylindr, lakýrky a frak s karafiátem. Při vystoupeních uváděl do údivu miliony diváků. Pro režiséry se Astairovo jméno stalo zárukou perfektně odvedené práce. Objevoval se ve filmech věhlasných režisérů jako byli Mark Sandrich, George Stevens, Vincente Minnelli, Stanley Donen a další.

Fred Astaire se narodil 10. května 1899 (i když některé prameny uvádějí rok 1900) ve městě Omaha (stát Nebraska) manželům Austerlitzovým. Byl pokřtěn po otci, který se jmenoval Frederick. Otec byl původně Vídeňák. V roce 1895 opustil rodné Rakousko, aby se natrvalo přestěhoval za oceán, do Ameriky. Zakotvil v Omaře a našel si zaměstnání v pivovaru jako sládek.

Oženil se, a později přišly děti. Nejdříve dcera Adele (1897) a o osmnáct měsíců později syn Frederick. Když Adele odrostla plenkám, odvedla ji matka do taneční školy Neda Wayburna a přihlásila ji tam do kursu tance a baletu. Ani malý Fred nezůstal pozadu v obvyklé rodičovské výchově k umění. Už v roce 1904 směřovali sourozenci v doprovodu agilní matky do New Yorku, do větší taneční školy Clauda Alvienna na 8. avenue. Zde nasbírali první zkušenosti při školních recitálech.Obě děti byly pomalu vtahovány do vírů varietních programů, v nichž uplatňovaly především tanec, zpěv a hru na klavír nebo akordeon. Malý Fred, který byl v této době ještě zastiňován svoji starší sestrou, vše bral jako dětskou zábavu a nejevil přílišný zájem o jevištní produkce. Později přijali pozvání do Keyportu (stát New Jersey), kde si odbyli placený debut, v němž se mimo jiné představili v dětské verzi Cyrana z Bergeraku.

Následující čtyři léta (1905 – 1909) křižují Spojenými státy a hostují i v Kanadě. Každou noc tráví v jiném hotelovém pokoji. Cestují dnem i nocí vlakem, pohybují se mezi žongléry, iluzionisty a klauny, poznávají nová jeviště. Jejich bývalá rodinná zábava tak přerůstá v živobytí. Účinkují ve svém vlastním pořadu „Fred a Adele Astairovi v nových písních a elegantních tancích“. Stále jsou pod matčiným dohledem. Jméno Astaire přijal otec dodatečně. Výdělky jsou poměrně nuzné – 150 dolarů týdně. Ke všemu byli rodiče málem obžalováni Spolkem pro ochranu mládeže z týrání svých dětí. Rodina vkládala větší naděje do dcery Adele, ke které byly více nakloněny i různé kritiky. Až teprve budoucnost odhalila a potvrdila zatím skryté kvality malého chlapce.

V prvním desetiletí dvacátého století žilo americké hudební divadlo evropskou operetou, vaudevillem a písničkami Tin Pan Alley. Desátá a dvacátá léta jsou už ve znamení výpravné a nákladné revue, ragtimu a jazzu. Bylo to bouřlivé období neustálých hudebních proměn. Rychle se formuje syntetický projev sourozeneckého páru Astairových. V roce 1917 dorazili na Broadway. Uvedli se hned třemi čísly v komických skečích operetního skladatele Sigmunda Romberga. 78 repríz znamenalo poměrně slušný úspěch v rámci Broadwaye. Příznivě o sourozencích Astairových psaly i noviny, např. The New Yuprk Globe. Astairovi dosáhli toho, že si jich Broadway všimla a bere je tudíž víc než jen na vědomí. Od Broadwayských mecenášů očekávali další příležitosti. Nabídka přišla od firmy bratří Shubertových, která předtím financovala představení - Přes vrchol. Tentokrát vyhradili Astairovým místo dokonce pro pět čísel, a to ve férii Náhodná show 1918. Dočkala se 125 repríz.

Podstatně se zlepšila jejich finanční situace. Plat vzrostl z 250 dolarů na 350 - 390 dolarů týdně. Nový impresário Charles Dillingham se s nimi dohodl na ještě tučnějším honoráři – 500 dolarů týdně. V říjnu 1919 zahajují Astairovi s Dillinghamem první společnou sezónu, a to velmi úspěšnou inscenací Jabloňové květy. Na Broadwayi sourozenci Astairovi vystřídají celou řadu producentů a mají různé kasovní úspěchy. V roce 1922 je mladý nadějný producent Alex A. Aarons přizve do show Proboha! Honorář 800 dolarů je hodně lákavý. Aarons jim obstará hostování ve Velké Británii. Osmnáctiměsíční pobyt na britských ostrovech stačil, aby si je londýnské publikum v Shaftesbury Theatre oblíbilo natolik, že jejich revui Konec flirtování (anglická verze Proboha!) ocenilo na každé z 418 repríz nadšenými ovacemi.

Po návratu do New Yorku se Fredovi a Adele otevírají nové možnosti. Byla to náhoda, které Fred vděčí za své setkání s mladíkem, jenž pracoval jako tzv. přehrávač v Remickově hudebním nakladatelství v ulici Tin Pan Alley. Sem jednoho dne Fred přišel, aby vybral vhodný písňový materiál pro sebe a Adele k připravovanému pořadu. Fredovi byl tehdy přidělen jeden ze zaměstnanců, který se představil jako George Gershwin. Oba se rychle spřátelili. Po několika návštěvách v nakladatelství navrhl Gershwin tanečnímu komikovi, že mu napíše celistvou hudební show, kde by se svoji sestrou hrál hlavní role. Slovo dalo slovo a 1. prosince 1924 triumfovalo na Broadwayském divadle Liberty hned několik mladých talentů. Hudební komedie - Buďte na mě hodná, paní! dosáhla na Broadwayi 330 repríz a v květnu 1926 se dočkala i londýnského uvedení. Od té doby se datuje plodná a kamarádská spolupráce dvou sourozeneckých tandemů. Některá vystoupení později dosáhla filmovou podobu.

Astairovi během 20. a 30. let se nesoustřeďovali výhradně na tvorbu Gershwinových, nechávali se inspirovat i jinými skladateli. Byly to melodie Vincenta Youmanse pro revui Úsměvy (1930), jindy to byl Arthur Schwartz se svoji show Band Wagon (1931) nebo Cole Porter s písněmi pro Veselý rozvod (1932).

Pomalu se uzavírá jedna kapitola umělecké kariéry třiatřicetiletého Freda Astaira. Sňatek Adele s anglickým lordem Charlesem Cavendishem dne 9. května 1932 rázem přetrhnul sourozenecká pouta. Adele tak opouští bratra i slibnou kariéru světově proslulé tanečnice. Rozloučila se revuí Band Wagon.
Fred toto opuštění a v podstatě tak trochu i zradu z Adeliny strany nesl velmi těžce. Ve své sestře ztratil nejideálnější partnerku. Za patnáctiletou broadwayskou kariérou udělal Fred tečku hned následující rok v komorním muzikálu Cola Portera Veselý rozvod. V něm se místo Adele divákům představila Claire Lucová. Fred se v této době zamýšlel vydat se do Londýna, aby navázal na někdejší úspěchy revue Konec flirtování. Nakonec se rozhodl pro jinou eventualitu.
Vydal se do Hollywoodu zkusit štěstí před filmovou kamerou. Hollywoodské ateliéry ještě předtím dvakrát navštívil s Adele. V roce 1915 se mihli ve filmu Cvrček Fanchon s Mary Pickfordovou a pdoruhé v roce 1928, když dělali zkušební testy pro film podle Gershwinova muzikálu Usměvavá tvář. Tehdy však neobstáli a z filmování sešlo. Vývoj hudebního filmu dospěl v roce 1932 do stádia jakési stagnace. Jakmile se o slovo přihlásil zvukový film, mohla začít hollywoodská továrna chrlit nové zboží s etiketou: Hudební film. V roce 1927 se na světě objevil první zvukový snímek Jazzový zpěvák. Na přelomu 20. a 30. let se přehnala první vlna zpívajících filmů. Později se díky choreografovi Busby Berkeleyovi přihnala další vlna. Pak byl hudební film zahnán do slepé uličky. Zájem diváků o různá filmová revue opadl. Když 14. července 1933 Astaire přiletěl z Newportu do Burbanku v Kalifornii, nikdo jej nevítal s otevřenou náručí. Hollywood nejevil o
broadwayského „přivandrovalce“ zájem. Jestliže se chtěl Astaire uchytit, musel se nejdřív spokojit s podružnými roličkami. Velká příležitost však na sebe nenechala dlouho čekat. Producent společnosti MGM David O. Selznick angažoval Astaira do berkeleyovského filmu - Tančící Venuše. Zde potřebovali schopného a univerzálního tanečníka. Náročné tance zvládl s velkou bravurou. O Astaira se začali zajímat zástupci jiné hollywoodské firmy. Téhož roku s nimi uzavřel smlouvu. Společnost Radio-Keith-Orpheum (RKO) se nacházela v nepříjemné ekonomické tísni. Hledala tak nové a neokoukané tváře, které by ji finančně zajistily.

RKO Astaira obsadila do vedlejší role ve filmu Thorntona Freelanda - Letíme do Ria, kde po boku zkušenější Ginger Rogersové přihrával hlavním aktérům. S Ginger se Fred sešel již dříve, a to v roce 1930 při broadwayském muzikálu - Bláznivá holka. Spojení Ginger s Fredem bylo velice šťastné. Zrodila se dvojice, která hudebnímu filmu navrhla odlišnou koncepci, než jakou prezentoval „Mélies muzikálu“ Busby Berkeley. Kostýmní podívanou nahradila střídmost a komornost. Zájem se soustředil na herce-tanečníka a jeho výkon, v němž vedle sebe stojí tři rovnocenné složky: dialog, tanec a zpěv. V Astairovi a Rogersové se zrodila dvojice, v níž jeden vyvažoval druhého.
V letech 1934 – 1939 natočil Astaire s Rogersovou osm znamenitých filmů. Společnosti RKO to vyneslo přes 18 milionů dolarů. Jejich popularita rok od roku rostla a v roce 1936 dostoupila vrcholu. Filmy - Svět valčíku a Námořníci jdou, jejichž zásluhou se umístil slavný taneční pár v žebříčku každoročního hlasování Motion Picture Herald na třetím místě, po Shirley Templové a Clarku Gableovi. Filmy - Ve stínu mrakodrapů a Rozmarná žena, ve kterých Rogersová hrála, byly předzvěstí neodvratného konce spolupráce s Astairem. V roce 1939 po natočení nejúspěšného filmu Život v tanci, oznamuje Rogersová a Astaire konec spolupráce.

Jejich obdivovatelům to vyrazilo dech. Někteří ctitelé vyhrožovali Astairovi, že mi unesou dítě, pokud nebude s Rogersovou spolupracovat dál. Příčiny rozchodu byli nikoliv osobní, ale čistě pracovní. Freda čekala další kariéra. Dokázal uspokojit i posluchače gramofonových desek a televizní diváky.
40. léta nevnesla do Astairovy tvorby nic zásadně překvapivého. Filmy si udržovaly uspokojující standardní úroveň. Role, které mu byly svěřeny, odpovídaly jeho mentalitě a hereckému i tanečnímu naturelu. Zároveň i s partnerkami střídal společnosti, které vědomě kalkulovaly s jeho světovým renomé. Z deseti filmů 40. let se trochu vymyká snímek - Ziegfeld Follies Vincenta Minnelliho. Byla to volně skloubená vzpomínková revue. <BR>Na přelomu 40. a 50. let musel Fred konkurovat nové vlně tanečníků, choreografů a hudebních skladatelů. I těm se však dokázal přizpůsobit. V roce 1952 Fred natáčí film - Band Wagon. <BR><BR>V padesátých letech hrával v netanečních a nehudebních filmech. Po natočení filmu Pověstná bytná z roku 1961 se Fred Astaire na čas odmlčel. Už nikdo nepředpokládal, že by se vrátil před filmovou kameru. <BR>Svoji muzikálovou historii Fred dopsal v roce 1968. Na plátnech ožily broadwayské šlágry 60. let. Fred účinkuje ve filmu Divotvorný hrnec. Ve filmu Honba za zlatem dokonce účinkuje spolu se svým synem Fredem. Toto špionážní dílko však nebylo příliš úspěšné. Následovala další mezera, tentokrát pětiletá. Pak se v roce 1974 objevuje v roli sňatkového podvodníka v katastrofickém filmu - Skleněné peklo. Tato role mu vynáší nominaci na Oscara za nejlepší vedlejší roli. <BR><BR>Fred Astaire vlastně nikdy nezískal žádnou cenu za individuální roli. V roce 1949 získal speciálního Oscara za jeho příspěvek k rozvoji filmového muzikálu. <BR><BR>V roce 1976 dostává nabídku z Francie a natáčí snímek Fialový taxík. <BR>Naposledy se ve filmu objevuje v moderním horroru Duchařský snímek. <BR>S přibývajícími léty se Fred častěji objevoval na televizních obrazovkách. Natočil přes dvacet pořadů. <BR>Svoje řemeslo považoval za nesnadné. Tanec obnáší pro herce značné fyzické napětí. Vždy se snažil ze sebe vydat to nejlepší. Jeho jméno se v souvislosti s muzikálem a filmem skloňovalo bezmála sedmdesát let. Vždy měl velké výhrady k tomu, aby se o něm hovořilo jako o „živé legendě Hollywoodu“. Nerad se ohlížel do minulosti. Výjimkou je snad jeho autobiografická kniha Kroky časem (Steps in Time, 1959). Když přišla řeč na jeho filmy, vždy se o nich vyjadřoval značně kriticky. Byl přehnaným puntičkářem. Žil pouze přítomností, neplánoval dopředu, aby nakonec nezklamal. V posledním období nebyl omezován časem a producenty, mohl se tedy volně věnovat svým zálibám, jehož ho udržovaly stále ve svěží kondici, kterou mu okolí závidělo. <BR>Mezi jeho vášně patřily chov koní, golf a biliard. Žil ve vile v Beverly Hills. Denně si několik minut pro vlastní potěšení zastepoval. Téměř nikdy na sebe nestrhával pozornost novinářů, neboť rozhovory s nimi považoval za ztrátu času. Čas od času se však s ním podařilo nějaký ten rozhovor uskutečnit. <BR><BR>V roce 1980 se po šestadvacetiletém vdovství oženil s profesionální žokejkou, o čtyřicet let mladší Robyn Smithovou. <BR>O Astairovi se traduje kuriozita. V roce 1974 nechal dopsat do svého testamentu klauzuli, v níž zakázal cokoliv ze svého života zveřejňovat na plátně. Důvodů, proč se bránil natáčení biografických filmů může být několik. Ze své vlastní zkušenosti věděl, co obnáší natáčení biografického filmu (Život v tanci, 1939). Zkreslená fakta, přílišná mýtizace hlavní postavy, limonádový scénář, špatný výběr herců, komerční zásahy a řada jiných faktorů souvisejících v první řadě s obchodními zájmy filmových společností. <BR><BR>Dne 22. června 1987 Fred Astaire umírá v losangelské nemocnici na zápal plic. <BR><BR>Filmografie: <BR>Cvrček Fanchon Fanchon the Cricket(1915) Tančící Venuše Dancing Lady (1933) Letíme do Ria Flying Down to Rio, Carioca (1933) Veselý rozvod Gay Divorce (1934) Roberta Roberta (1935) Páni v cylindrech Top Hat (1935) Námořníci jdou Follow the Fleet (1936) Svět valčíku Swing Time (1936) Smím prosit Shall We Dance (1937) Nevěsta v rozpacích A Damsel in Distress (1937) Vzdušné zámky Carefree (1938) Život v tanci The Story of Vernon and Irene Castle (1939) – tanečník Veron Castl Melodie na Broadwayi Broadway Melody of 1940 (1940) Druhý refrén Second Chorus (1940) Nikdy nezbohatneš You´ll Never Get Rich (1941) Sváteční hospoda Holiday Inn (1942) Krásnější než sen You Were Never Lovelier (1942) Až do nebe (The Sky´s the Limit (1942) Yolanda a zloděj Yolanda and the Thief (1945) Ziegfeld Follies Ziegfeld Follies (1946) Modré nebe Blue Skies (1946) &lt;BR&gt;Velikonoční přehlídka Easter Parade (1948) &lt;BR&gt;Barkleyovi z Broadwaye The Barkleys of Broadway (1949) &lt;BR&gt;Tří malá slůvka Three Little Words (1950) &lt;BR&gt;Zatančíme si Let´s Dance (1950) &lt;BR&gt;Královská svatba Royal Wedding (1951) &lt;BR&gt;Kráska z New Yorku The Belle of New York (1952) &lt;BR&gt;Bang Wagon The Bang Wagon (1953) &lt;BR&gt;Táta dlouhán Daddy Long Legs (1955) &lt;BR&gt;Usměvavá tvář Funny Face (1957) &lt;BR&gt;Hedvábné punčochy Silk Stockings (1957) &lt;BR&gt;Na břehu On the beach (1959) &lt;BR&gt;V příjemné společnosti Pleasure of his Company (1961) &lt;BR&gt;Pověstná bytná The Notorious Landlady (1962) &lt;BR&gt;Alcoa Premiere (1962) – TV seriál &lt;BR&gt;Dr Kildare (1965) – TV seriál &lt;BR&gt;Divotvorný hrnec Frian´s Rainbow (1968) &lt;BR&gt;Honba za zlatem Midas Run (1969) &lt;BR&gt;The Over-the-Hill Gang Rides Again (1970) - TV &lt;BR&gt;Skleněné peklo The Towering Inferno (1974) &lt;BR&gt;To je zábava! That´s Entertainment! (1974) &lt;BR&gt;Úžasný dobrman The Amazing Dobermana (1976) &lt;BR&gt;To je zábava 2 That´s Entertainment Part 2 (1976) &lt;BR&gt;Fialový taxík Un Taxi Mauve (1977) &lt;BR&gt;A Family Upside Down (1978) - TV &lt;BR&gt;The Man in the Santa Claus Suit (1979) - TV &lt;BR&gt;Duchařský příběh Ghost Story (1981) &lt;BR&gt;člen: hvezdyn

Autor: clara.bow

Fred Astaire vlastním jménem Frederik Austerlitz se narodil 10. května 1899 v americké Omaze v rodině rakouských emigrantů. Otec pracoval jako sládek v pivovaru, a Fredova matka jej, i starší sestru Adelu, přihlásila na newyorskou taneční školu C.Alviennea.

Oba již od roku 1905 účinkovali ve varietních programech. Na počátku Fred zůstal ve stínu Adely, ale když v roce 1917 poprvé vystoupili na Broadwayi, byli již považováni za rovnocenně talentované partnery. Po návratu z osmnáctiměsíčního angažmá v Anglii se setkali s mladým začínajícím skladatelem Georgem Gershwinem, který pro Freda i Adelu napsal hudební show. Jejich účinkování na Broadwayi skončilo v roce 1932.

Adele se vdala, a pro Freda začalo údobí hledání nové partnerky: i když se po jeho boku objevila řada hvězd, Astair tvrdil, že nikdy nenašel rovnocennou náhradu za svou sestru. Astair byly znám svými vysokými nároky, vzájemnou rivalitou i tendencí urvat si klíčové scény pro sebe. Fred se po profesním odloučení od sestry rozhodl přejít z Broadwaye do Hollywoodu. Se svou sestrou se ve filmu objevil v roce 1915 ve snímku Fanchon the Cricket .
Začátkem 30. let byla ovšem situace naprosto jiná….. němý film mizí.

Astaire nebyl jediný umělec z Broadwaye, který hledal uplatnění před kamerou. Po několika statážích na sebe upozornil strhujícím výstupem ve filmu Dancing Lady - Tančící Venuše, rok 1933. Ve filmu Letíme do Ria 1933, už poprvé tančil s Ginger Rogers. Pro studio RKO Ginger a Fred natočili v letech 1934 –1939 osm muzikálových komedií. Všechny měl ve spolupráci s Astairem vynikající choreograf Hermes Pan. Kritika se shodla, že nejlépe své taneční umění předvedl ve filmech Páni v cylindrech a Svět valčíku.

I když byli Astair i Rogersová skvělá dvojice, konec jejich spolupráce byl nevyhnutelný: Ginger chtěla hrát, takže jejich partnerství ukončil snímek Život v tanci 1939. Astaire ve 40tých letech střídal filmová studia i své partnerky (Rita Hayworth, E.Power,). Ještě jednou se s Ginger setkali při filmování The Barkleys of Broadway - Barkleyovi z Broadwaye, 1949 vysílaný u nás na ČTV II.

V roce 1949 obdržel “speciálního” Oscara, ale jeho sláva začala hasnout, především v důsledku nových stylů, a nástupu nové generace choreografů jako byl př.Gene Kelly. I když se Fred Astaire přizpůsobil požadavkům nové doby, od 50tých let se objevoval hlavně v civilních rolích.

Po poslední muzikálové úloze v Divotvorném hrnci 1968 už „jen“ hrál. Nejznámější byla role podvodníka ve filmu Skleněné peklo 1974 po boku mladších hvězd – Steve MacQueen, Faye Dunaway, Paul Newman, - získal jedinou oficiální nominaci na Oscara. Přestože se i s blížící osmdesátkou udržoval v kondici a oženil se s o čtyřicet šest let mladší ženou, choval koně, hrál golf a biliár. Odešel do ústraní, protože cítil, že už nedokáže produkovat profesionální výkon tak, jak by si přál.

Fred Astair zemřel 22. června 1987 v nemocnici v Los Angeles na zápal plic. Pochován je v Kalifornii v Oakwood Memorial Park nedaleko své dlouholeté partnerky Ginger Rogers.

Marta Holubová-clara.bow