Kdo z nás by neznal kouzelný obrázek zasněžené chalupy, za jejímž oknem se třpytí vánoční stromeček a před oknem stojí početná rodina chudých lidí, kteří přicházejí ve sváteční čas prosit své bohatší sousedy o koledu. Ano, jedná se o vánoční obrázek známého českého malíře a ilustrátora Josefa Lady. Již od dětství mě tento dojemný výjev fascinoval a vždy jsem si říkala, jak asi musí být těm malým koledníčkům smutno při pohledu na vánoční atmosféru v zámožné chalupě. Snad je jim to ve skrytu duše líto, že oni sami nemají stromeček s nadílkou, možná se v jejich očkách objeví i nějaká slzička…Kdoví, tváře koledníčků i jejich rodičů jsou otočeny k okénku chaloupky, ale i když se na nás nedívají, je z obrázku cítit jakási pokora a dojetí. Tak je tomu i u mnoha jiných Ladových obrázků, jež jsou ukázkou života prostého vesnického lidu.
LADOVO DĚTSTVÍ
Tvůrce kocourka Mikeše a chytré kmotry lišky se narodil 17. 12. 1887 a zemřel 14. 12. 1957. Jak je z uvedených dat patrno, své 70. narozeniny již oslavit nestihl… A proto si dovolím vzdát malý hold tomuto českému malíři a spisovateli malou připomínkou jeho života, který nebyl vždy jen idylickou procházkou.
Jak jistě každý ví, Josef Lada přišel na svět v rodině ševce ve vesničce Hrusice u Senohrab. Stal se jmenovcem svého tatínka Josefa (1847 – 1904). Maminka Ladova se jmenovala Alžběta, roz. Janovská (1843 – 1912). Byl nejmladším ze čtyřech sourozenců, z nichž prvorozeným byl o 17 let starší bratr František. Po něm následovaly sestry Antonie (nar. 1877) a Marie (nar. 1881). Právě sestra Antonie je příkladem nelehkého života chudého lidu. Ještě ani zcela neodrostla dětských střevíčkům a již musela nastoupit ve městě do služby, protože sociální poměry Ladových byly opravdu velmi slabé.
První tragédie potkala budoucího nadaného ilustrátora již ve věku několika měsíců, kdy si malý chlapeček při pádu těžce poranil pravé oko, na něž časem zcela oslepl. Zřejmě si vypíchl oko o ševcovský knejp svého tatínka. Josef Lada tuto skutečnost po celý život tajil, jen v náznakách o svém zranění hovořil jako o „očním defektu“.
V roce 1893 začal chodit malý Pepík do hrusické školy, kde na něho měl velmi příznivý vliv pan farář Růžička. Brzy odhalil v malém ševcovském chlapci kreslířské nadání, on sám totiž amatérsky maloval. Avšak kromě kreslení a ještě přírodopisu malého Josefa škola příliš nebavila a jeho výsledky nebyly nejlepší.
PRVNÍ TVORBA
Tatínek byl pyšný na synovo nadání, ale těžká situace mu nedovolila dát syna na výtvarné studie. Josef byl ve 14ti letech poslán do učení na malíře pokojů. Jednalo se o náročnou práci, které se Josef Lada nedoučil. Zkusil to tedy jako knihtiskař a tento obor již zdárně dovedl do svého konce. Později si splnil také sen studovat milované kreslení. Nejprve začal kurzy na Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1906 se stal jejím řádným studentem. Lada se postupně osamostatňuje, stává se úspěšným karikaturistou a navazuje přátelství se spisovatelem Jaroslavem Haškem. Postupně začíná ilustrovat knihy a vydává také první vlastní tvorbu literární, jíž je v roce 1911 „Moje abeceda“. Jako její podklad posloužila národní říkadla. Z děl ilustrátorských je asi nejobsáhlejší a zřejmě i nejvýznamnější vytvoření obrázků do Haškova románu „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“.
LADOVA RODINA
V soukromí prožívá Lada svůj šťastný den 18. června roku 1923, kdy na pražské radnici uzavřel sňatek s Hanou Budějickou (zemřela roku 1951). Z manželství vzešly dvě dcery. Starší Alena se narodila 29. prosince roku 1925. Následovala svého otce ve výtvarné cestě a stala se úspěšnou ilustrátorkou téměř sta dětských knížek. Zemřela 25. června roku 1992. Smutný osud však čekal mladší dceru Evu. Narodila se 18. prosince roku 1928 (všimněte si, že téměř všechna životně důležitá data v životě Josefa Lady spadají do měsíce prosince), žel osud jí vyměřil velmi krátké žití. Tragicky zahynula na prahu dospělosti při bombardování Prahy americkým letectvem 14. února 1945.
POVÁLEČNÁ ČINNOST
V době 2. světové války (roku 1940) odešel Josef Lada z redakce Českého slova, s nímž spolupracoval od roku 1921. Kreslí ilustrace ke knize „Český Honza“ J. Horáka a pro Městská divadla pražská vytváří kulisy a výpravu k pohádkám o Mikešovi. V roce 1947 je jmenován národním umělcem, v témže roce vycházejí „Tyrolské elegie“ a „Král Lávra“ od K. H. Borovského s Ladovými ilustracemi. Na přelomu 40. a 50. let vycházejí „Veselé kresby Josefa Lady“, „Josef Lada dětem“, vytváří barevné ilustrace ke knize „Bubáci a
hastrmani“.
POSLEDNÍ ROK ŽIVOTA
V roce 1957 je zastoupen na výstavě ilustrací v Paříži, taktéž ilustruje „České pohádky“ od Jana Drdy. Nakonec maluje obraz „Hastrman v zimě“, který se bohužel stává jeho posledním………. Zanechává po sobě dílo v podobě ilustrací 121 knih pro děti a 197 knih pro dospělé spolu s mnoha plakáty, pohlednicemi a dalšími výtvarnými i literárními díly. Svůj věčný sen spí na Olšanském hřbitově, pod náhrobkem, který sám navrhl po tragické smrti dcery Evy.
RODNÁ CHALOUPKA
A co Ladova rodná chaloupka, kde snad žil také kocour Mikeš? Staveníčko bohužel již neexistuje. V chaloupce zůstal po smrti rodičů žít se svou rodinou nejstarší bratr František. Tragicky zahynul jako železničářský dělník a po jeho skonu rodina nechala chaloupku zbourat. Josef Lada si však v rodné obci postavil vilu, v níž je instalována stálá expozice věnovaná jeho nesmrtelnému dílu. U vchodu do zahrady se nacházejí dvě statné lípy. Nesou jména Ladových dcer – Alena a Eva.
Josef Lada odešel před více než 50ti lety, ale jeho obrázky plné kouzla, pohádkové atmosféry, romantiky, života prostého lidu a venkovských tradic budou žít v obdivu nejen těch nejmenších. Pevně věřím, že tomu tak bude pořád.
Zpracovala na základě odborných článků o životě a díle Josefa Lady: Petra Cejpková
Autor: Petra.Barbie .
