Jiří Blažek

Jiří Blažek je známým českým scénáristou a dramaturgem. Narodil se 16. 12. 1931 v Brně a zemřel 22. 8. 2018 v Praze. Vystudoval pražskou FAMU (1956) - dramaturgii a scenáristiku hraného filmu. Zprvu pracoval jako dramaturg ve Studiu zpravodajských a dokumentárních filmů Krátkého filmu (1956–59). V 60. letech (1959–1967) působil jako šéfdramaturg Filmového studia Gottwaldov a na počátku sedmdesátých let (1971–73) pak jako umělecký ředitel, dramaturg a scénárista uměleckého vysílání Československé televize Brno. V 80. letech se stal scenáristou Filmového studia Barrandov, z toho v období 1983–1990 byl vedoucím jeho 1. tvůrčí skupiny a v letech 1993–95 pak také jeho posledním ředitelem. V rozmezí let 1987-90 působil rovněž jako externí profesor dramaturgie a scénáristiky na FAMU, posléze jako umělecký ředitel Filmového studia Zlín (1990–91), dále jako dramaturg a scenárista Heureka Filmu (1991–92). V roce 2009 se stal i členem Dozorčí rady DILIA (spolek autorů a dalších nositelů autorských práv, zal. 1949).

Jiří Blažek pracoval i „na volné noze“, dramaturgicky, scénáristicky i jako vedoucí výrobní skupiny se podílel na řadě filmů. Na svém kontě má spolupráci na řadě úspěšných titulů buď divácky (například „S tebou mě baví svět“, „Sestřičky“, „Velká filmová loupež“, „Anděl svádí ďábla“, „Konec básníků v Čechách...“, „Akumulátor 1“ aj. ) nebo umělecky (například „Jako jed“, „Šašek a královna“, „Oznamuje se láskám vašim“, „Kopytem sem, kopytem tam“, „Něžný barbar“ aj.). Jako scenárista začínal dětskými snímky (mimo jiné „Chlapec a srna“, „Prázdniny s Minkou“, „Perlový náhrdelník“, „Kočky neberem“), kdy právě film „Chlapec a srna“, na jehož scénáři spolupracoval s režisérem Zdenkem Sirovým, byl v roce 1961 oceněn. Film získal na mezinárodním festivalu dětských filmů v Benátkách cenu San Giorgio za nejlepší film roku pro mládež. Z pozdějších prací Jiřího Blažka lze připomenout tituly „Lev s bílou hřívou“ nebo „Konec starých časů“, kdy právě Jiří Blažek je autorem původního scénáře Jirešova životopisného filmu o skladateli Leoši Janáčkovi „Lev s bílou hřívou“, dále pak například Pinkavovy satirické komedie „Láska nelaskavá“, a je také spoluautorem Menzelovy filmové adaptace Vančurova románu „Konec starých časů“. V televizi se jako scenárista či dramaturg podílel na řadě inscenací, na televizních filmech, na cyklech (Bakaláři) nebo na seriálech – např. čtyřdílném cyklu „Legenda o živých mrtvých“ (1971), nebo „Muž, který nesmí zemřít“ (1978) či „Konec dětských lásek“ (1980). Byl členem FITES, ARAS a ČFTA.

I na sklonku života byl stále umělecky činorodý, dramaturgicky spolupracoval na filmech „Fotograf“ Ireny Pavláskové, „Špunti na vodě“ Jiřího Chlumského či na debutu Sofie Šustkové „Do větru“. Pro brněnskou televizi psal scénář pohádky, spolupracoval jako dramaturg u filmu „Můj vysvlečenej deník“ od režiséra Martina Dolenského. A pro ministerstvo kultury vypracovával posudky na žádosti na koprodukce.

Jeho třetí a poslední, navíc veřejně známou, manželkou byla od roku 1984 do své smrti známá televizní hlasatelka a moderátorka Milena Vostřáková (1934–2011), se kterou se Jiří Blažek seznámil v roce 1983 při premiéře populární komedie století „S tebou mne baví svět“, které se účastnil jako člen tvůrčí skupiny tohoto divácky úspěšného filmu.

Autor: Absolutno...

JIŘÍ BLAŽEK (nar. 16.12.1931, Brno – zem. 22.8.2018, Praha) vystudoval dramaturgii a scenáristiku hraného filmu na FAMU (1956) a nastoupil jako dramaturg do Studia zpravodajských a dokumentárních filmů Krátkého filmu (1956–59). V šedesátých letech byl vedoucím dramaturgem Filmového studia Gottwaldov (1959–1967), na počátku sedmdesátých let vedoucím uměleckého vysílání Československé televize Brno (1971–73), v osmdesátých letech scenáristou Filmového studia Barrandov, z toho v období 1983–1990 byl vedoucím jeho 1. tvůrčí skupiny. Pak působil jako umělecký ředitel Filmového studia Zlín (1990–91), dále jako dramaturg a scenárista Heureka Filmu (1991–92) a také jako poslední ředitel Filmového studia Barrandov (1993–95). V letech 1987–90 vyučoval jako externí pedagog na FAMU. Pracoval i na volné noze. Na svém kontě má spolupráci (jako dramaturg či vedoucí výrobní skupiny) na řadě úspěšných titulů buď divácky (například S tebou mě baví svět, Sestřičky, Velká filmová loupež, Anděl svádí ďábla, Konec básníků v Čechách..., Akumulátor 1) nebo umělecky (mimo jiné Jako jed, Prodavač humoru, Stín kapradiny, Džusový román, Šašek a královna, Oznamuje se láskám vašim, Kopytem sem, kopytem tam, Něžný barbar, Zvláštní bytosti, Kouř, V žáru královské lásky). Jako scenárista začínal dětskými snímky (mimo jiné Chlapec a srna, Prázdniny s Minkou, Perlový náhrdelník, Kočky neberem), z pozdějších prací připomínáme tituly Lev s bílou hřívou nebo Konec starých časů. V televizi se jako scenárista či dramaturg podílel na řadě inscenací, na televizních filmech, na cyklech (Bakaláři) nebo na seriálech Legenda o živých mrtvých (1971), Muž, který nesmí zemřít (1978) a Konec dětských lásek (1980). Naposledy spolupracoval jako dramaturg na debutu mladé Sofie Šustkové Do větru. Byl členem FITES, ARAS a ČFTA. Jeho třetí manželkou byla od roku 1984 do své smrti televizní hlasatelka a moderátorka Milena Vostřáková (1934–2011). – Filmografie: (podíl na scénáři, není–li uvedeno jinak) kr. dokumenty Výlet na měsíc (1958; r. Emanuel Kaněra; + nám.), Skutečnost Noci svatojánské (1959; r. Václav Táborský) a Zkušební jízda (1959; r. Jiří Mrázek; + spol. nám.), Komu patří pohár? (1960; r. Josef Pinkava; + spol. nám.), Chlapec a srna (1962; r. Zdenek Sirový; + nám., dramaturg), Prázdniny s Minkou (1962; r. Josef Pinkava; + nám.), kr. f. Hadrníčci (1962; r. František Škapa; nám., sc.,), Tak blízko u nebe (1963; r. Vladimír Brebera; nám., sc., herec), kr. anim. Dobrodruh (1965; r. Bohumil Brejcha; + nám.), Perlový náhrdelník (1965; r. Dimitrij Plichta; + nám.), Kočky neberem (1966; r. Josef Pinkava; + nám.), střm. dok. Za filmovým dobrodružstvím (TV–1968; r. Milan Peloušek), Láska neláskavá (1969; r. Dimitrij Plichta), Římanka (TV–1970; r. Petr Tuček; sc.), Tím hůř, když padnou (TV–1972; r. Petr Tuček; sc.), Strýčkův sen (TV–1972; r. Petr Tuček; sc.), Stříbrný rytíř (TV–1973; r. Zdeněk Kaloč; sc.), Venušin koš (TV–1975; r. Otakar Kosek; sc.), Hlavou proti zdi (TV–1976; r. Evžen Sokolovský; sc.), Vůně domova (TV–1981; r. Petr Tuček; sc.), Samorost (1983; r. Otakar Fuka; + nám., vedoucí výrobní skupiny), Zaspala nevěsta (TV–1984; r. Eva Sadková; sc.), Lev s bílou hřívou (1986; r. Jaromil Jireš; + nám., vedoucí výrobní skupiny), Konec starých časů (1989; r. Jiří Menzel; + vedoucí výrobní skupiny); (dramaturg, není–li uvedeno jinak) Daniel (1961; r. Zdenek Sirový), kr. f. Kino (1962; r. Josef Pinkava), střm. f. OK 12 startuje (1961; r. Josef Pinkava; + herec), kr. anim. f. Kulička (1963; r. Hermína Týrlová), kr. f. Láhve (1964; r. Bohumil Svoboda), Neobyčejná třída (1964; r. Josef Pinkava), kr. f. Sázka (1965; r. Radim Cvrček, Milan Šimek), Útěk do větru (1965; r. Václav Táborský), kr. f. Ten čas (1966; r. Zdeněk Rozkopal, Radim Cvrček), Automat na přání (1967; r. Josef Pinkava), Táňa a dva pistolníci (1967; r. Radim Cvrček), Žirafa v okně (1968; r. Radim Cvrček), Konec básníků v Čechách... (1990; r. Dušan Klein), Nahota na prodej (1993; r. Vít Olmer), Princezna ze mlejna (1994; r. Zdeněk Troška; odborný poradce), Akumulátor 1 (1994; r. Jan Svěrák), Můj vysvlečenej deník (2012; r. Martin Dolenský; spol. dramaturg), Fotograf (2015; r. Irena Pavlásková; spol. dramaturg), Celebrity s.r.o (2015; r. Miloslav Šmídmajer; herec), Špunti na vodě (2017; r. Jiří Chlumský; dramaturgická spolupráce), Do větru (2018; r. Sofie Šustková); (vedoucí výrobní skupiny, není–li uvedeno jinak) Když rozvod, tak rozvod (1982; r. Štěpán Skalský), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982; r. Oldřich Lipský), Smrt talentovaného ševce (1982; r. Jan Schmidt), S tebou mě baví svět (1982; r. Marie Poledňáková), „Babičky dobíjejte přesně!“ (1983; r. Ladislav Rychman), Katapult (1983; r. Jaromil Jireš), Sestřičky (1983; r. Karel Kachyňa), Písně by neměly umírat (1983; r. Ladislav Rychman), Barrandovské nokturno aneb Jak film tančil a zpíval (1984; r. Vladimír Sís; + účinkující), Co je vám, doktore? (1984; r. Vít Olmer), Všechno nebo nic (1984; r. Štěpán Skalský), Fešák Hubert (1984; r. Ivo Novák), Prodavač humoru (1984; r. Jiří Krejčík), Stín kapradiny (1984; r. František Vláčil), Kouzelníkův návrat (1984; r. Antonín Kachlík), Džusový román (1984; r. Fero Fenič), Já nejsem já (1985; r. Václav Vorlíček), Jako jed (1985; r. Vít Olmer), Veronika (1985; r. Otakar Vávra), Všichni musí být v pyžamu (1985; r. Jaroslav Papoušek), Mladé víno (1986; r. Václav Vorlíček), Smrt krásných srnců (1986; r. Karel Kachyňa), Velká filmová loupež (1986; r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský), Dobré světlo (1986; r. Karel Kachyňa), Papilio (1986; r. Jiří Svoboda), Smích se lepí na paty (1986; r. Hynek Bočan), Můj hříšný muž (1986; r. Václav Matějka; + dramaturg), Citlivá místa (1987; r. Vladimír Drha), Hauři (1987; r. Julius Matula), Šašek a královna (1987; r. Věra Chytilová; + dramaturg), Anděl svádí ďábla (1988; r. Václav Matějka), Oznamuje se láskám vašim (1988; r. Karel Kachyňa), Sedm hladových (1988; r. Karel Smyczek), Kopytem sem, kopytem tam (1988; + dramaturg), Zvířata ve městě (1989; r. Václav Křístek), Člověk proti zkáze (1989; r. Štěpán Skalský), Masseba (1989; r. Miloš Zábranský), Něžný barbar (1989; r. Petr Koliha), Volná noha (1989; r. Julius Matula), Vrať se do hrobu (1989; r. Milan Šteindler), Zvláštní bytosti (1990; r. Fero Fenič; + spol. dramaturg), Kouř (1990; r. Tomáš Vorel), V žáru královské lásky (1990; r. Jan Němec), Svědek umírajícího času (1990; r. Miloslav Luther).

Zdroj: -tbk- / NFA