Miroslav Krobot

Miroslav Krobot patří k nejvýraznějším novým filmovým tvářím posledních dvou let a zároveň patří k nejvýznamnějším českým divadelním režisérům střední generace a může se počítat i k osobnostem, které výrazně určují podobu současného českého divadla.
Do povědomí laické veřejnosti se dostal až vedlejší rolí Davida Haneka,otce Ivana Trojana v Příbězích Obyčejného Šílenství,za kterou obdržel Českého Lva a jeho další role řidiče Karla,kterou nezapomenutelně ztvárnil ve filmu Účastníci Zájezdu ho předurčuje k dalším filmovým rolím,na které se nezapomíná.Role Davida Haneka je jeho divadelním i filmovým debutem. Za divadelní roli získal v roce 2001 Cenu Alfréda Radoka jako „Talent roku“.
V roce 1975 absolvoval studium režie na brněnské JAMU, poté působil do roku 1979 v Západočeském divadle Cheb. Pro jeho další práci mělo zásadní význam setkání s režisérem Janem Grossmanem. V Chebu opustil poprvé tradiční prostor kamenné scény a vyzkoušel si postupy autorského divadla. Společně s Janem Grossmanem a dramaturgem Miloslavem Klímou se jako režisér i umělecký šéf podílel v letech 1979 - 82 na slavné éře Divadla Vítězného února v Hradci Králové. V té době zde vzniklo i legendární umělecké studio Beseda.
V roce 1982 působí v Realistickém divadle v Praze a postupem času si stále více získává pozornost kritiků díky originální režii,která v jeho podání zdá se býti dokonalou.
Po sametové revoluci se stal pedagogem na DAMU a zároveň byl i angažován jako režisér v činohře Národního divadla v Praze. Za svou adaptaci a inscenaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, získal v roce 1993 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku. V souvislosti se svým pedagogickým působením a v duchu svého výroku „nejraději jsem byl vždycky tam, kde něco nového vznikalo“ se v roce 1996 rozhodl k nečekanému kroku: odešel se skupinou svých žáků-absolventů /Ivan Trojan,Tatiana Vilhelmová,Jiří Macháček aj./ do Dejvického divadla a zde začal budovat nový divadelní soubor,z kterého se během několika let pod jeho vedením stalo jedno z nejnavštěvovanějších pražských divadel.

Autor: hejtman

Absolvoval po maturitě na gymnáziu v Zábřehu na Moravě (1969) studium režie na JAMU (1975). Se zkušenostmi z oblastních scén v Chebu (1975–79) a Hradci Králové (1979–82) zakotvil v Praze, kde nejprve působil v Realistickém divadle (1984–90) a od roku 1990 byl režisérem činohry Národního divadla. Za adaptaci a inscenaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi získal Cenu Alfréda Radoka 1993. V roce 1996 odešel se skupinou svých žáků z DAMU do Dejvického divadla, kde se jako umělecký šéf, režisér i dramatik zásadně podílí na výrazném profilu této scény. S mimořádným ohlasem (Cena Alfréda Radoka 2001 v kategorii Talent roku) se setkal jeho herecký debut v roli Davida Haneka, dojemně bezradného otce hlavního hrdiny v hořké komedii Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství, již ztvárnil i v Zelenkově filmové adaptaci (Český lev za vedlejší mužský herecký výkon). Tragikomickými rysy se vyznačuje i většina jeho dalších filmových postav, jež interpretuje úsporným projevem se strnulým výrazem zasmušilé tváře a ztichlou intonací hlasu: cholerický řidič autobusu Karel ve Vejdělkově komedii podle Vieweghovy knihy Účastníci zájezdu, člen vodácké výpravy, nerudný profesor zeměpisu Kužník, v Renčově dobrodružném thrilleru Na vlastní nebezpečí, otec titulního hrdiny ve Slámově psychologickém dramatu Venkovský učitel, tichý samotářský výpravčí Alois Nebel v Luňákově stejnojmenném animovaném komiksu či panovačný otec Imrich v komorním psychologickém snímku Dům. Z jeho dosavadních hereckých portrétů se velikostí i pojetím vymyká impozantní kreace v Tarrově existenciálním dramatu podle rané novely Georgese Simenona Muž z Londýna, kde jako partner Tildy Swintonové vytvořil ústřední postavu železničáře Maloina. Z manželství s herečkou Hanou Doulovou (nar. 1952) pochází herečka Lenka Krobotová (nar. 1977).
-fik-, Filmový přehled 2011/11