FDb.cz - Filmová databáze online

To by nebylo, aby stojaté vody kinematografie čas od času nerozvířil nějaký nízkorozpočtový úkaz, který svou ryzí bizarností přepíše pravidla hry. Když v roce 1982 vtrhl do kin tento brakový horor, málokdo by tipoval, že se dívá na budoucí klenot filmové historie. Natáčelo se na laciný 16mm materiál s mikroskopickým rozpočtem kolem 35 000 dolarů a výsledek? Diváci v kinech dostali masivní nános levného gore, lemovaný neohrabanou stop-motion animací. Už od úvodních minut film spolehlivě odrazuje vším, co by měl solidní snímek mít. Amatérské herecké výkony přetékají obhroublostí, dialogy tahají za uši a samotné ústřední monstrum? To je technická katastrofa, která spíše než noční můru připomíná deformovanou gumovou loutku z výprodeje. Jenže pod tímto brakovým nánosem se skrývá režijní genialita. Frank Henenlotter, který se ujal režie i scénáře, dokázal mistrovsky balancovat na ostří žiletky mezi černým humorem a čistým fyzickým znechucením. Jako málokdo tehdy zachytil autentickou, špinavou a nebezpečnou atmosféru Manhattanu a tehdejšího Times Square počátku 80. let, což byla éra, kdy byl New York rájem pochybných existencí a zločinu. Pod pokličkou laciného béčka se navíc skrývá překvapivě funkční metafora o samotě, toxickém sourozeneckém poutu a traumatu ze společenské segregace. Cesta na vrchol však byla trnitá. Distributor dostal strach, a tak film drasticky nechal prostříhat. Chtěl z něj zkrátka vykostit ty nejkrvavější scény a divákům ho prodat jako bizarní komedii. A výsledek? V kinech naprosto propadl. Zvrat nastal až ve chvíli, kdy se do kin vrátila necenzurovaná verze v rámci legendárních půlnočních projekcí. A kult byl na světě. Z původně vysmívaného, laciného hororu se postupem let stalo uznávané dílo nezávislé kinematografie. Tento neuvěřitelný příběh vyvrcholil v roce 2017, kdy byl film vybrán do prestižních sbírek Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku a kompletně restaurován z původních negativů. Inu, i to nejbizarnější monstrum z popelnice může nakonec udělat díru do dějin světového umění.

Jsem z filmu Pět švestek natolik nadšená až se jsem po prvé v životě rozhodla napsat filmu hodnocení. Tak těžké témata jako jsou smrt, důstojný odchod, nevěra, odpuštění, mezigenerační vztahy, přátelství, psychedelika....Tak krásny humor.... Celé kino vybuchovalo v ohromný smích....Intenzivní zážitek i z krásné přírody, hudby, myšlenek, beletrie....Odešla jsem z kina s vděčností, že byl takový film natočen.

Manželka soudce Stéphane Feuvrier (Sylvie Vartan) zastřelí ve svém domě známého gangstera Vadeka Aslaniana (Claude Faraldo). Za pomoci služebné Madeleine (Maria Luisa Garcie) vše zinscenuje jako sebeobranu při znásilnění. Přesto je zatčena a její muž soudce Feuvrier (Michel Piccoli), významný představitel bordeauxské buržoasie, najme zkušeného advokáta Paula Delormeho (Tchéky Karyo), aby se ujal obhajoby a vyšetřování. Paul začne postupně odhalovat Stéphaninu problematickou minulost spojenou s nelegálními aktivitami.