Krajina s nábytkem

Tohle byl pro mne překvapivě hodně působivý   film se zajímavým příběhem, který žánrově   balancuje někde na hraně mezi klasickým   filmovým dramatem a hodně hořkou komedií.   Začínající Vladimír Javorský byl pro hlavní   roli moc dobrá volba a bezvadně zahráli i   někteří další (Petr Čepek, Evžen Jegorov).   Karel Smyczek už v 80.letech jasně dokazoval,   že za kamerou se cítí lépe než před ní a   tenhle film patří, po mém soudu k jeho vůbec   nejlepším.

Po celou dobu jsem zvažoval, zda film ohodnotit   čtyřmi či pěti hvězdičkami. Přece jenom, to   jak Zdeněk docela apaticky a smířlivě přijme   nasazenou kukačku a vůbec se necukal je docela   opruz. Na druhou stranu mě ale k zaokrouhlení na   5 * přiměl nečekaný závěr s nejedním   zvratem. Tak nějak jsem tušil, že ke konci se   tam ještě ona nezodpovědná krkavčí matka   objeví, ale byl jsem si jist, že dítě nakonec   získá do péče ona a to jen proto, že je   matkou (resp. pouhou nositelkou plodu, do   mateřství měla hodně daleko). Nakonec to k   mému úžasu dopadlo na české matriarchální   poměry zcela neočekávaně. Navíc i pár   humorných momentů by se ve filmu našlo,   přestože se nejedná o komedii. 50%

Určitě a bez debat nejlepší film Karla   Smyczeka. Film o zodpovědnosti, lehkovážnosti,   obrazech a hudbě. Civilní herectví Vladimíra   Javorského celý příběh táhne naprosto   suverénně. Další role jsou přesně   vystižené charaktery jednotlivých postav   zahrané výbornými herci. Celý příběh je   zkrátka díky nim velmi uvěřitelný,   přirozený a lidský. Evald Schorm v roli   profesora, to je čirá dobrotivost, tak jak i v   jeho skutečném životě. Zde není fakt   slabších rolí, každá postava a postavička   má svoje. Výborná pidi rolička opilého muže   v baru, kterého hraje Josef Kubíček a vrchní   ho vyhazuje se slovy - "už jste toho vypil   dost pane Kubíček, jdeme domů" - to je   vidět, že si Karel Smyczek dělal z kolegů   legraci a to mám na filmech rád, takové   detailíčky. Tenhle film jsem měl vždycky moc   rád a kdykoliv ho znovu vidím, jsem do něho   zcela zažrán a ponořen. Zásadní práci odvedl   i skladatel Emil Viklický, jehož hudba snímku   dodává potřebné parametry hudební   konzervatoře.

Po x-té
jsem včera znovu viděla tenhle film, který se   mi velmi líbí a musím ocenit mistrovství   zúčastněných.

Krajinu s nábytkem jsem viděla už dávno a   vím, že se mi film líbil.Je na čase oprášit   vzpomínky a podívat se znovu, už kvůli   hereckému obsazení.

Ta „hudba“ v pozadí mně neskutečně   iritovala. Ostatně já tento film nikdy rád   neměl. Ale že je kvalitní, to uznat musím. Pan   Čepek měl dostat více prostoru. Nu a můj   ještě starší komentář ze soukromého   deníčku z roku 2011: No, tak mne to tedy vůbec   nezaujalo. Zpočátku se to děsně vleče a jen   Iveta Kornová udržovala částečně mou   pozornost. Ale pak už jsem se jen nudil a nudil.   Nepřejížděl jsem a díval se až do konce, tak   hvězda za to. Jinak by to šlo do odpadu.

Tady
opravdu sedí přízvisko "hořká   komedie".Velmi silný a emotivní   příběh,které mu však nechybí humor.I v   menší roli parádní p.Čepek a hlavně jsem   tímto filmem "objevil"   p.Javorského,který podal dle mého názoru   excelentní výkon.Jednou za čas se kouknu a   nechávám se vtáhnout do děje...

Vladimír Javorský, při svádění Evy   lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích   příběhu pak obyčejně lidský a naprosto   přesvědčivý ve velice náročné roli. Mistr   Petr Čepek, zde malíř samorost, který maluje   opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny,   kvůli kamarádům z legrace oběšený ve   stodole. I v tom krátkém čase, kdy je na   plátně, je znepokojivě smutný, ale úchvatný,   jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla   hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít   flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“   „Už ani ne...“
Ta chvíle, kdy   „maminka“ dítěte zmizí do neznáma a   Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím   mládětem... Zdeňkovi darovaná zkouška, a   hra na city „nám jde ale i o prospěchové   stipendium... Tak to ukažte...“ a kuk do   zavinovačky...
I po čtvrtstoletí, které   uplynulo od shlédnutí, si ten sice posmutnělý,   ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v   hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět.   Kolik takových filmů člověk za život potká?   Sakra, jenom jak na ten příběh teď   vzpomínám, zase cítím, jak se mi svírá hrdlo   a vlhnou oči.
"Vždyť ani nejsi jeho   táta."
"Ne, to nejsem...
Protože   jsem jeho máma!"

Malebný film o brzké zodpovědnosti, ještě   skoro nedospělého člověka, který musí   vychovat syna, o kterém si myslí, že je jeho. I   drobná role P.Čepka potěší. I po letech má   cenu ho zkouknout.

Nemohu říct, že bych tento film považovala za   cosi světoborného, ale čas od času se na něj   docela ráda podívám. Začátek je poněkud   mdlý a nic moc se neděje, o hodně lepší je   druhá část filmu, v níž hlavní hrdina   prožívá přerod z bezstarostného studenta a   života si užívajícího mladíka v   odpovědného otce, kterým zůstává i tehdy,   když ví, že dítě není jeho. Ač nemám ráda   zbytečný sentiment, přesto je dojemný prvek, v   němž si hlavní hrdina uvědomí, že chlapce   má rád a postará se o něj navzdory tomu, že   partnerka utekla a on sám vlastně otcem ani   není. Rodičovská láska, ta pravá, skutečná,   milující, nemusí být vždy nutně podmíněna   biologickou vazbou. Vladimír Javorský zde podal   překvapivě velmi slušný herecký výkon.   Yvettu Kornovou opravdu nemusím, nepovažuji ji   za herečku, byť pravda - na svém kontě má jen   několik rolí. Na druhou stranu - typově se do   role krkavčí matky a nezodpovědné mladé ženy   skutečně hodila.