Policie

Svým způsobem kapánek kontroverzní snímek ve   svém podání ryze francouzské kinematografie.   Je to něco jako podobenství policejního   vyšetřovatele v atmosféře kapánek   drsnějšího noir a francouzské nové vlny. Jeho   vyšetřovatelská zásadovost, mnohdy   překračující policejní hranice, je nabourána   femme fatale, kdy je neochvějně odhalena jeho   lidskost v charakterových slabinách. Celý   koncept se snaží nepřekračovat jasně dané   hranice a je veden frustrujícími konverzacemi,   takřka kulometným tempem. Navíc naprosto bez   soundtracku, čímž je opodstatněn takřka až   ryzí realismus. Příběh je rozdělen na dvě   poloviny. První polovina ukazuje policejní   práci v celém svém spektru ve snaze nabourat   obchod s drogami a druhá nerozvážnost daného   policajta poté, co se zamiluje do ženy   obchodníka s drogami, čímž atmosféra škrtá   o romanci, ale tak je tak pevně držena na uzdě,   že se toho vůbec nedosáhne. Byť se to nezdá,   příběh je skutečně plnohodnotný, jen na   tradiční policejní film neobsahuje napětí v   rámci pronásledování, honiček či   přestřelek. Určitou živost to však přesto   má a to právě vlivem dobře stavěných   dialogů. Tady nejde ani tak o případ, jako   právě o policejního vyšetřovatele a jeho   skryté charakterové protiklady. Skrytý   naturalismus a takřka až polodokumentární   rozhraní tak osloví spíše jen určitou skupinu   diváků.

Divnej, ukecanej, nezáživnej film, kde chování   postav kolikrát moc logiky nemá. Překvapivě se   zde ukazuje celkem otevřeně policejní brutalita   při vyslíchání a bití žen, ale vzápětí se   tu komisař rozněžňuje nad podezřelou a blá,   blá, blá. Nevím nesedlo mi to vůbec, nevím co   dál napsat.