Soylent Green

Prvýkrát, keď som videl tento film pred rokmi,   som bol anarchizujúci utopista, ktorý v ňom   videl sociálnu nerovnosť, nespravodlivosť a   hnus. Až po vytriezvení vekom som pochopil, že   jedinou katastrofou je to vyobrazené absolútne   preľudnenie, ktoré inak ani riešené byť   nemohlo. Možnože poukázať na toto bolo aj   zámerom autora, vzhľadom na celkom otvorený   koniec. Ak nechceme dopadnúť podobne, jediné   humánne riešenie je zabrániť preľudňovaniu.

SOYLENT GREEN

V poslední době se doslova   roztrhl pytel s filmy na téma život lidstva po   nějaké katastrofě, nebo poté, co se   přemnožíme a zničíme si vlastní životní   prostředí. Snímek Soylent green je z roku 1973   a byl jedním z prvních filmů na toto citlivé   téma. O filmu se píše: Lidé se původně   živili planktonem a poté sami sebou. Film   nabízí zajímavý pohled na problém   přelidnění. Naše planeta dokáže uživit prý   maximálně 10 miliard lidí. Každý člověk nad   tento počet už bude muset být zabit, jinak se   zhroutí celá civilizace a budou hladovět   všichni. Pokud by lidská populace stoupla na   těch - ve snímku avizovaných 25-30 miliard,   vypadalo by to na světě asi hodně podobně.   Myslím tím způsob života na Zemi a reálnost   prostředí. Přelidnění je ve filmu vykresleno   věrohodně, poukazuje na změnu v přístupu k   životu, změny ve vztazích mezi lidmi a   vzájemné chování. Poukazuje na posun   měřítek v životě, na to co je a co není   normální a ukazuje rozdíly od našich   dnešních životních standardů.

Samotný   příběh se točí okolo detektiva, který se   přes vraždu prominentní osoby dostane k   citlivým údajům z pozadí světového koncernu   na výrobu potravin. Vyšetřování, které má   být hlavní nosnou linií příběhu je ale dost   odfláknuté. Film na dnešní dobu rozhodně   není akční ani co by se za nehet vešlo.   Řešení jediné vraždy není vůbec zajímavé   a vlastně není ani moc důležité. Podstatné   je to, že se detektiv dostane do továrny na   výrobu jediného zdroje jídla pro masy lidí,   Soylent. Ten má různé barvy, ale ve filmu jde   hlavně o Soylent green, který by měl být   potravinovým vrcholem a o němž nikdo pořádně   neví, z čeho se vyrábí. Hrůzostrašné   zjištění je již od půlky filmu dost patrné a   proto nikoho nepřekvapí, ale jsou spíše   důležité otázky zda je to správné a zda je   to morální. Ve filmu nejde o triky ani o   akčnost, ale spíš o myšlenku, pointu a   varování. Bohužel ve filmu se najde pár chyb,   které pokazí výsledný dojem. Také celkové   provedení na mně zanechalo smutný dojem.   Zpracování tolik zajímavého tématu bylo dost   mizerné, a to i když zohledním rok výroby.   Škoda, na filmu oceňuju zejména dobrou hlavní   myšlenku a taky atmosféru. Možná kdyby téma   bylo natočeno dnes znovu, s patřičným   rozpočtem, mohl by to být velmi dobrý trhák z   prostředí post-apokalyptického světa.

Přes   všechny výhrady se mi film docela líbil. Scény   při jídle, nadšení z kousku masa, moc hezké.   Snímek se snažil být v rámci možností i   zábavný, ale jeho nejdůležitějším faktorem   je hloubka poselství a letmá filozofie o tom,   kam až člověk může zajít, aby nakrmil   ostatní lidi.

Lehce ošuntělá sci-fi, která dnes může   vyvolávat úsměv, v některých myšlenkách   však předběhla dobu. Žádné velké akce   nejsou divákům k dispozici, síla vyjadřování   tkví v náznacích problémů, které řeší   hlavní hrdina zpodobněný Charltonem Hestonem.   Na tom stojí a leží celý film, který táhne   silou svých mocných paží, ale i to kolikrát   nestačí. Dnešním divákům více stojí   Soylent green za podívání spíš z toho   důvodu, že rok 2022 je už vlastně za dveřmi.