Do pohádky [TV seriál]

Nostalgicky vzpomínaje na pořad Bez obalu   doplněný animovanými No commenty Pavla   Koutského jsem zjistil, že tento animátor,   jehož jsem si moc oblíbil, natočil   večerníček Do pohádky. Jak koukám na rok   vzniku, bylo mi tenkrát dvanáct let, takže   ještě proti Večerníčku nešla žádná Ulice,   naopak jsem zhlížel téměř každý. No ono   dnes není zas tak moc o co stát, polovinu   večerníčků zná člověk nazpaměť a z druhé   půlky je dobrých padesát procent podivně   nesledovatelných, zvláště pokud se o dětské   příběhy trochu zajímáte, snad ještě více,   jste-li dítětem.
Večerníček Do pohádky mě   nezklamal, jak říkám, měl jsem rád pořad Bez   obalu a nestaraje se (tenkrát) tak moc o politiku   jsem na něj koukal hlavně kvůli No commentům a   sekvencím z filmů (i na tento prvek pořadu   člověk občas vzpomene).
Večerníček Do   pohádky je odlehčený, ale také chytře   vtipný. Vtipně pojatá jsou vlastně právě ta   zjednodušení, což Do pohádky značně   odlišuje od některých dětských nesmyslů, kde   je každé zjednodušení myšleno smrtelně   vážně. Jako příklad vzpomeňme třeba něco,   co se objevuje ve všech dílech - šipky   označující cestu k drakovi. Celý večerníček   navíc vtipně pozdvihl komentář Jiřího   Lábuse.
Zmíníme-li se o další Koutského   večerníčkové tvorbě, přijde na řadu   povedená druhá řada seriálu Do pohádky a   následovavší Doktor Animo; no pravda, z toho   jsem již příliš neviděl, možná už to   nebude úplně ono, ale pořád je to Koutský a   to je poznat nejen na stylu animace, ale i na tom,   že snad nikdy inteligenčně nespadne na úroveň   Potkali se u Kolína (to je asi první příběh   svého druhu u nás, napadá mě, že autor   vlastně předběhl dobu).