Alpy

Hodně těžkopádný snímek   v mnoha ohledech stavící na   surrealistickém stylu a pojmu   komunikace a identity, aniž   by zhoršil singularitu nebo   soustředění. Dějová linka   je tedy, jednoduše řečeno,   záhadná a svým pojetím   provokativní. Skupina Alpy   tak má přetrvávající   sílu a působení, které je   naprosto obtížné definovat.   Předpoklad je tím svým   způsobem vzrušující a   cítí se jako tajemství.   Příběh se otevírá   tajemnou sekvencí, ve které   se dospívající gymnastika   snaží o gymnastický výkon   se stuhou na hudbu pro ní   zrovna ne vřelou a to před   zraky vnitřně trpícího   trenéra. “Proč nemůžu   cvičit na populární   hudbu?” Trenér pohrozí,   že pokud na něj ještě   jednou zvedne hlas, zláme ji   ruce i nohy a nebude cvičit   vůbec. “Vy jste nejlepší   trenér na světě.!” Co se   za touto hláškou ale   skrývá? Má trenér, jehož   nejasný sadomasochistická a   zdánlivě asexuální povaha,   stejně neblahý přístup i   ke zbytku skupiny nesoucí   jméno Alpy? Pohybuje z jedné   temné roviny do druhé a tyto   nesourodé kompozice s malým   zaměřením mají jakoby   snovou, skoro halucinogenní   vizualitu podtrhující onu   zvláštnost příběhu. Ano,   hodně těžkopádný snímek,   který se musí poctivě   sledovat a nesmí se vynechat   jediné filmové okénko. I   tak se divák nestačí divit   nad vším tím tajemnem, o   které nic neví a která   jakoby stále zůstává   utajena. Jedno je však   jisté. Divák, který   pochopil, že se celý tento   příběh dotýká tématu   smrti, ztráty svých   milovaných a duševní   náhrady za zemřelého, má   vyhráno. Tohle je film,   který osloví velmi málo   diváků, neboť pochopit   hlavní myšlenku příběhu   je skutečně pro většinu   nad lidské síly.   Alternativní artový snímek,   jaký tu snad ještě nebyl.