FDb.cz > Alraune (1928) > Tisk

Alraune (1928)

POZOR, SPOILER

Sága o Alraune (Mandragora) vznikla už v raném středověku. Podle této legendy vznikla Alraune z kořene mandragory, který se přetvořil do lidské bytosti. Tento kořen se musel vyhrabat o půlnoci pod šibenicí.

A zrovna tam jde nějaká postava. Jakob ten Brinken je experimentátor s lidskými dědičnými vlastnostmi. Zrovna hovoří o Alraune ke svým posluchačům a hodlá provést pokus. Proto dá každému bílého králíka. Je zde přítomen i Jakobův synovec Franz Braun. Ten nechce věřit, že strýc pokus s člověkem skutečně udělá. Brinken však na něm trvá a chce po svém synovci, aby našel ženu z těch nejnižších vrstev.

Franz hledá na patřičných místech. Nakonec ji najde a přivede. Pokus je proveden a vznikne Alraune, která má být vychována v klášterní škole v Sacre-Coeur. Tam je spousta dívek a za ní chodí mládenec Wolfchen. Ti dva se opět tajně setkají. Mládenec ji pak opouští a nese otci svačinu. Při tom mu ukradne z tašky peníze. V noci Alraune prchá a přidává se k němu. Jejímu tvůrci přichází telegram o jejím zmizení.

Oba uprchlíci sedí ve vlaku a Alraune se zahledí na jiného muže, kouzelníka. A je zde první rozmíška. Wolfchen trucuje, ale pak usne. Alraune spatří cirkusáky. Do kupé k nim si přisedne kouzelník a Wolf jej po chvíli napadne. Rvačka je to zlá a výsledek nejistý. Fakt je ten, že Alraune i její milenec se k cirkusákům přidávají. A v cirkuse ji také její stvořitel objeví. Kouzelník používá Wolfchena jako pomocníka. Alraune jako asistentku. Ta se také věnuje krotiteli, a dokonce za ním vleze do lví klece. Pak ji navštíví Jakob. Ona se jej bojí a on jí vyčítá zneuctění jména. Nakonec ji odvádí pryč.

U něj se má Alraune dobře a vypadá, že je konečně šťastná. Dokonce zde má lásku, vikomta. To se však nelíbí Jakobovi, a když jej vikomt žádá o ruku Alraune, nesvolí. A ona se proto zase chystá utéci, tentokráte s vikomtem. Ještě si však přečte Jakobův deník a je jí jasné, jakého je původu. Pořádně to s ní zacloumá a útěk s vikomtem ruší. Zato nad spícím Jakobem slibuje pomstu. Začíná se kolem něj točit více a více, ale také zároveň koketuje s jinými muži. Do toho sem přijíždí Franz, kterému Alraune napsala dopis.

Jakob se stává zuřivější a zuřivější a navrhuje odjezd. Pak jsou spolu v jakémsi podniku a po návratu z něj Alraune Jakobovi sdělí, že ví o svém původu. A dává světlem znamení do okna. Franz jej vidí. Jakob je na dně - jak psychicky, tak fyzicky, ale i finančně. Proto navštíví hernu, kde se pokusí zachránit, co se dá, Zde navíc obdrží dopis, že jeho spekulace nevyšly. Protože Jakob věří, že mu Alraune přinese ve hře štěstí, přistupuje ke stolu. A skutečně vyhrává na červenou devět krát v řadě. Jenže když Alraune odejde, přijde o všechno.

Po jeho návratu domů vidí, že si Alraune balí věci a chce jej opustit. Nejprve klesá na kolena a prosí. Když však dá ona jasně najevo, že jej nechce, bere do ruky dýku. Drama se chýlí ke konci...  Autor: Pitryx

režie:
Henrik Galeen

hraje:
Brigitte Helm (Alraune ten Brinken), Paul Wegener (prof. Jakob ten Brinken), Iván Petrovich (Franz Braun), Wolfgang Zilzer (Wölfchen), Louis Ralph (kouzelník), Hans Trautner (krotitel), John Loder (vikomt), Mia Pankau (prostitutka), Valeska Gert (dívka z ulice), Georg John (vrah), Alexander Sascha (muž v kupé), Heinrich Schroth (muž v baru)

námět:
Hanns Heinz Ewers (román "Alraune. Die Geschichte eines lebendigen Wesens" (1911))

scénář:
Henrik Galeen

kamera:
Franz Planer

hudba:
Willy Schmidt-Gentner

výtvarník:
Max Heilbronner, Walter Reimann

fotograf:
Walter Lichtenstein

producent:
Helmut Schreiber