Bunny Lake Is Missing

Mladé mamince se za bílého   dne, po nastěhování do   nového bydliště, ztratí v   nové školce malá dcerka, po   které po nahlášení   okamžitě začne pátrat   policie. Ale čím déle   vyšetřování trvá, tím   více sílí pochybnosti nad   existencí dítěte. Nejsou   důkazy, jako například   hračky a oblečení, není   nikoho, kdo by děvčátko   viděl. Jedná se tedy pouze o   výplod fantasie oné mladé   ženy? Až mrazivě   fenomenální film naprosto   nic nepostrádající na své   impozantnosti ani v dnešní   době. Takovou bezmoc a   beznaděj by nechtěl zažít   nikdo. Celý příběh se   vyvíjí zvolna a v rámci   dějového vývoje zcela   promyšleně. Carol Lynley   zahrála onu mladou maminku   tak dobře, že již od   prvních minut k sobě   získává divácké sympatie.   Následné zoufalství a   beznaděj se, doslova a do   písmene, po divácké   stránce prožívá s ní. Z   počátku se příběh jeví   jako kriminální drama, kde   se v pomalém tempu, ale   razantně, projevují   nečekané zvraty, čímž   dramatické napětí více   sílí. Nejšokující je   však zvrat závěrečný,   který se náhle změní v tak   silné psychologické finále,   že i Norman Bates ze snímku   ´Psycho´ (1960) vedle toho   vypadá jako naprostý   břídil. Příběh má   spoustu vedlejších postav a   každý je podezřelý,   čímž se v podstatě do   pátrání zapojují i diváci   ve snaze uhodnout, kdo je   daným pachatelem. I těch   náznaků, včetně těch   falešných, je obsaženo   více než dost. Tvůrci si s   vnímáním diváka tedy také   dobře pohráli. Vizuální   hodnota černobílého filmu   je taktéž ukázková. Snad i   sebelepší film noir může   jen tiše závidět. Tak   mistrovské využití světla   a stínu aby jinak divák   pohledal. Snímek je jako   celek tedy ohromně   fascinující a na diváky   svým silným potenciálem   působí jako magnet. Prostě   chytne a nepustí, dokud   nevyjde najevo, jak to s tím   děvčátkem tedy je.   Vynikající tvůrčí práce.