Ceremoniář

V době vzniku se mi film   Ceremoniář líbil více,   než nyní s odstupem času.   Jan Hrušínský zde vytvořil   postavu podivínského muže   Františka Valeše. Pracuje   jako číšník. Tuto profesi   převzal po svém otci.   Vlastnili hotel, ale přišla   doba, která je o ně   připravila. Nyní pracuje v   jedné hospodě čtvrté   cenové skupiny a občas   navštěvuje v domě   důchodců svoji maminku.   František je flegmatik a hned   tak něco jej nevyvede z   míry. Jeho život je   stereotypní. Obsluhuje v   hospodě a vrací se domů,   kde mu společnost dělá   zrzavý kocour. V práci se mu   marně snaží nadbíhat,   kolegyně servírka Eva.   Jednoho dne se František   dostane mezi mocné země.   Rozhodne se pro svoji pomstu.  
Atmosféra strachu,   doby padesátých let, kdy si   jistí nemohli být ani ti   nejvyšší. Každý sledoval   každého. Sledovalo se, kdo   komu sloužil. Kdo čím   získal. Ač to zde ve filmu   není přímo naznačeno,   jedná se o komunistickou   stranu a její působení v   padesátých letech.
Herecké výkony tu moc   dobré nejsou. On nikdo ani   nedostal pořádnou   příležitost. Snad nejlépe   svoje role sehráli pánové   Ladislav Potměšil a   František Němec. Barbora   Štěpánová sehrála dceru   jednoho z pohlavárů.   Mentálním vystupováním by   její postava mohla odpovídat   patnáctileté žábě, ale   tady ji bylo více let.   Alespoň se při natáčení   najedla.
Jan   Hrušínský si svoji   životní roli odbyl už v   Dívce na koštěti. V každé   další roli hraje furt ty   samé postavy. Ceremoniář je   jeden z mála filmů, kde   vytvořil hlavní roli.
Možná by mohl někdo   přirovnávat tento snímek k   filmu Ucho. Mají však jen   společné to, že nás   zavádí do podobného   prostředí. Film Ucho je   však o několik tříd   výše.

Nijak nevýrazný film.
Přiznávám, že na tento   film jsem koukala poprvé   vyloženě jen ze zvědavosti,   kolik scén vzniklo na místě   mého tehdejšího   pracoviště - dobříšského   zámku. Natáčel se rok   předtím, než jsem zde   začala pracovat. Nakonec jsem   děj odsledovala docela i se   zájmem a nikoliv jen   pokukováním po Zrcadlovém   sále a dalších zámeckých   interiérech. Je to film nijak   výrazný, ale Jan   Hrušínský svou roli hraje   přirozeně a současného   Anglického krále můžeme k   tomuto filmu tak trošku   hlavním tématem i   přirovnat, i když děj je   jiný. Celkem vzato, za   podívání stojí.