Daleká cesta (1948)

Daleká cesta
83.7 %
 
 

Další název: Příběh dlouhé cesty, Cesta / Ďaleká cesta

    Žánr: drama
    Země: Československo
    Premiéra v ČR: 1.1.1950        
    Délka: 108 min.
„Strhující příběh o osudu židovské rodiny, zavlečené do terezínského ghetta.“
POZOR SPOILER

Sledujeme přehlídku fašistických vojáků a pohlavárů. Formou dokumentu vidíme všude hanlivé nápisy proti židům.
V jedné nemocnici pracuje i slečna doktorka Hana Kaufmanová. Je jí však nenápadně naznačeno, že musí odejít právě pro její židovský původ.  
Její kamarád a soused Zdeněk Klein jí doma říká o svém odjezdu a nabízí to Haně také. Ta však odmítá.  
Přichází sem také její obdivovatel doktor Antonín Bureš a navrhuje svatbu. Ani to Hana nechce.  
Jenže židé jsou ostrakizováni stále více. Už dokonce nesmí ani do divadla.  
Její otec již také chce pryč, prohlašuje, že Pikovi se dostali až do Kanady a on má příbuzné v Portoriku.
A tu se začíná hovořit o transportech. Začínají chodit dopisy ve kterých je příkaz k němu. Také soused Klein jej obdržel.  
Hana a Tonda mají svatbu, což se jeho otci nelíbí, protože je Hana židovka. Proto na svatbu přijíždí pouze bratr Josef.  
Tonda kvůli Haně musí makat ve fabrice a ona přichází jednou domů s příkazem k transportu pro celou její rodinu, mimo jí samotné.
Tak se rodina ocitá v Terezíně. Jeden český policajt od nich nosí zprávy, ale té, kde chce Hančin otec černidlo na vlasy, její muž nerozumí. Proto se tam vydává za vydatné pomoci právě toho četníka.  
Když je pryč přichází jeden z jeho kolegů jménem Noha, aby Haně sdělil, že nacisté zatkli Pepu a jeho otce. On totiž Pepa předtím poslouchal zakázané rádio. Když se Tonda vrátí, hned mu to sdělí.  
Hana nechce Tondovi působit potíže, proto mluví o rozvodu, ale pak jí Tonda volá. Po tomto telefonátu chce Hana spáchat sebevraždu, ale on ji najde a zabrání tomu.  
Hana se ocitá v Terezíně také. Poznává zdejší utrpení sama na vlastní kůži. Jen čirou náhodou poznává pudřenku své matky a od nynější majitelky se dozví, že ta původní šla do plynu.
Poté ji zde nalézá soused Zdenek.  
Také se zde ocitá spousta dětí, a když vidí sprchy, začíná panika vyslovuje se jen slovo „plyn“.  
Přijíždí další transport, ale také rudá armáda... 
   Autor: Pitryx

režie:
Alfréd Radok
 
 
hraje:
Blanka Waleská (dr. Hana Kaufmannová), Otomar Krejča (dr. Antonín Bureš), Viktor Očásek (ing. Kaufmann), Eduard Kohout (profesor Reiter), Zdeňka Baldová (paní Kaufmannová), Jiří Plachý (Abrahamovič), Saša Rašilov (Mošeles), Zdeněk Hodr (Zdeněk Klein), Josef Chvalina (Pepa Bureš), J. O. Martin (Karel Bureš), František Vnouček (dr. Fried), Jaroslav Seník (primář Beer), Rudolf Deyl (Jarda Noha), František Kreuzmann (domovník Šantrůček), Karel Jelínek (docent Brych), Eva Marie Kavanová (dívka u vrat v Terezíně), Miroslav Svoboda (klarinetista), Marta Májová (stařena), Alexandra Myšková (vězenkyně s vakem), Zdenka Procházková (vězenkyně), Otýlie Beníšková (stará vězenkyně), Antonín Jedlička (vězeň), Viola Zinková (vězenkyně), Věra Koktová (vězenkyně), Marie Burešová (vězenkyně na schodech), Štěpán Bulejko (muž oznamující transport), Milka Balek-Brodská (stará židovská žena), Hermína Vojtová (stará židovská žena), Miloš Kopecký (vězeň), Karel Effa (vězeň), Oldřich Dědek (vězeň s loutnou), Ladislav Rychman (svlékající se vězeň), František Marek (gestapák Müller), Bohumil Bezouška (židovský mladík), Josef Toman (četník Krejčík), Soňa Šulcová (Ellen), Anna Vaňková (Margit), Jiří Spirit (Honzík Kaufmann), J.S. Kollár (gestapák), Marie Kautská (nahá dívka v Terezíně), Anna Jiroušková-Tomanová (vězenkyně), Jan Fischer (židovský mladík), Jaroslav Oliverius (Honzíkův kamarád), Karolína Vávrová (stará vězeňkyně), Marie Hodrová (vězeňkyně myjící chodník)
 
 
námět:
Erik Kolár
 
 
scénář:
Erik Kolár, Alfréd Radok, Mojmír Drvota
 
 
kamera:
Josef Střecha
 
 
hudba:
Jiří Sternwald
 
 
výprava-architekt:
Jan Pacák
 
 
kostýmy:
Jan Kropáček, František Mádl
 
 
střih:
Jiřina Lukešová
 
 
zvuk:
Josef Vlček
 
 
vedoucí produkce:
Bohumil Šmída, Miloš Mastník
 
 
výtvarník:
František Tröster
 
 
text písně:
Jiří Sternwald (Rosalind)
 
 
II. kamera:
Václav Pazderník, Jaroslav Slanina
 
 
masky:
Karel Marek, Jan Štětina
 
 
zástupce vedoucího výroby:
Václav Kutil, Ferdinand Zelenka
 
 
asistent režie:
Mojmír Drvota
 
 
asistent kamery:
Jiří Tarantík
 
 
komentář:
Václav Voska
 
 
nahrál:
Filmový symfonický orchestr
 
 
dirigent:
Otakar Pařík
 
 
skript:
Věra Noháčová
 
 
Copyright © 2003-2019, BigZoom, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.