Discopříběh č. 2

Obrovské sólo pro nedávno zemřelého Ladislava   Potměšila. Ten film hodně staví na jeho   postavě a na porevoluční atmosféře, která ze   snímku sála. Veronika Kánská hrající Lucii   je mnohem sympatičtější než v trilogii Slunce   seno, kde hrála Blaženu. V malinké roličce   zdravotní sestry v porodnici se objeví Tereza   Pergnerová, která později moderovala hudební   pořad Eso. Jako oddechovka je to parádní   zábava, podobně jako např. Kamarád do deště   II, který režisér Soukup natočil o rok   později.

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve   volném pokračování etud otce a syna   Horáčkových skromně přelila do počátku let   devadesátých. Role se však tentokrát   obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho   otce postihla druhá míza. A tak vznikla   nádherná ukázka situace, když si muž mezi   čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit,   že stárne a naopak si chce dokázat, že má   ještě plno sil na rozdávání. Hudební film   Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako   předchozí a nutno podotknout, že se oba   filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes   nepřestávají bavit. Punc nostalgie září z   každičkého záběru, avšak zásluha je,   kromě režiséra, především Ladislava   Potměšila v roli ovdovělého otce, se kterým   to, stejně jako dříve s jeho synem, pořádně   zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do   sytosti. Jedná se o naprosto nepřekonatelný   film ve všech svých aspektech. A vlastně se v   české kinematografii jedná o jediný snímek s   takovým tématem, Takže se nechme unášet   humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v   jedné písničce, když tátové blbnou. Něco   takového se již natočit nepovede.

obsluha výtahu v tomto filmu není...
V obsazení je uvedený Jan Kehár jako obsluha   výtahu, ale to je omyl, obsluhu výtahu hraje   totiž v Kamarádovi do dešti II, kde Karlovi   Augustovi ve výtahu vypráví vtip...

Opět dobré písničky, ale o něco slabší   děj. Hlavně ze strany mladého Hrůši. Proč na   sebe vzal otcovství cizího dítěte?

Zatímco mladej už dostal rozum, najednou začal   blbnout tatík. Oproti prvnímu dílu však ve   slabší formě, hlavně co se týče hudby.   Zatímco v prvním díle se jednalo o nerušivý   podkres a vůbec nevadilo, že hlavní hrdina   "jakoby" zpíval, tady jde spíše o   rušivý element. Hlavně třeba v písni, kde za   mladým Hrušínským píská na píšťalku   policista nebo v druhém plánu zpívá Kánská s   Čížkovskou, byť Kánská ještě ve filmu   nedostala téměř žádný prostor. A otec si   léčí mindráky akorát tím, že zvyšuje   přísun chlastu. No, může být rád, že o něj   zavadila svobodná matka Kánská, mohl skončit s   Pavlem Novým v manželské posteli. Ale to by byl   Discopříběh 3 po třiceti letech:-)

Teď v psích kusech syna nahradil pro změnu   tatínek Horáček, což je ještě trapnější,   stejná davidovská hudba, jestli se vám   nelíbila jednička, tak dvojka lepší určitě   není. Spíše propadák (nafukovací Andula,   prostitutka) než cokoliv jiného - prostě   Horáčkové (Potměšil a Hrušínský nejml.)   jen vydělali určité peníze a nic víc.

Trochu nuda, i když v tomto filmu se poblázni   tatínek, mimochodem Ladislav Potměšil byl   výborný. Tatík prometá bary a dělá   ochránce striptérce, hraje si a frajera a   světáka. Zatímco synek buduje rodinu a šílí   z tchýně. Nakonec si tatík najde sestřičku ze   záchytky. A nedílná součást filmu hudba,   trochu rušivé předěly, kdy jakoby hlavní   hrdina zpívá. Jinak odpočinková komedie.

Ani za mák slabší díl. Podobná zábava   bláznivýho kluka,kterej už dostal malinko   rozum,ale za to jeho táta se dal na dráhu   bláznivýho teenagera...prej ,,Pusť mě ty   buzerante!´´a toto všechno ještě obohaceno o   krásnou Veronikou Kánskou 70% :)

Dám o hvězdičku méně, ale váhal jsem opět   nenáročná komedie, která i jako pokračování   slušně baví a rád si ji připomenu.

Nebýt naprosto slabý příběh   "oživujícich" písniček, stál by   film za absolutní prd. "Zbláznění"   otce je o něco "zajímavější" než   totéž u syna, jen proto dávám o bod víc než   jedničce, ale obojí nic moc. Zasmát se občas   dá, ale...