Dívka s pistolí

Dívka s pistolí
je bez ohledu na stáří   naprosto dokonalý film.   Bezvadné herecké výkony,   dokonalá režie, v podstatě   nadčasový scénář - a k   té hudbě se prostě musí   přistupovat z hlediska doby   vzniku filnu. 10 bodů si   každopádně zaslouží!

Cesta pomsty sicilské   zneuctěné ženy. Dostat   sicilskou ženu do postele a   utéct se prostě nevyplácí.   Nejen Francouzi, ale i   Italové uměli vyprodukovat   skvělé nestárnoucí komedie   a tento je jeden z nich. V   hlavní roli Monica Vitti,   která do své role dala snad   i to, co neměla. Bravurní   herecký výkon je zárukou   plnohodnotné zábavy od   začátku až do konce. Někdo   snímek označuje jako   feministický manifest   vtipkující o tom, jak může   prostředí změnit   netoleranci a předsudky. No,   to už je věc názoru.   Divácky přitažlivý je už   vzhled postavy Assunty   Patanè, právě v podání   Monicy Vitti, která   okamžitě zaujímá   komediální postoj ve   vážném tónu velmi rychlým   prologem pokračující   odvážným nadšením, v   podstatě zesměšňující   sicilský smysl pro čest, a   až groteskní etudou a   satirických výzev. Carlo   Giuffrè v roli onoho   hříšníka Vincenza Macalusa   už je v podstatě jen jako   doplněk a nahrávač. Snímek   je napěchovaný scénami,   které by fungovaly i   samostatně. Třeba ostrý   telefonický hovor mezi   Assuntou a Vincenzem, kdy je   Assunta coby služka v   anglické rodině, která   zrovna pořádá večírek.   Ano, hovor je bez servítků   veden před zraky   společnosti, která vše   doplňuje typickým anglickým   humorem. Tečkou za vším je   pak příchod muže ve   skotském kroji, což Assunta   nezná a podle toho zareaguje.   Snímek má rychlý spád,   dialogovou kulometnou salvu,   strukturovaný dějový chaos   a především sérii   brilantně vtipných scén   nabírající satirickou sílu   hlavně vlivem kulturního   rozdílu mezi Sicílií a   Spojeným královstvím v   období šedesátých let. Ne,   tento snímek ani po tolika   letech nezklame.

Nebýt té hrozné hudby,   kterou opravdu nemusím, tak   bych dala i plný počet. Ale   takhle to nejde. I když   komedie je to povedená.   Líbí se mi ten   italsko-anglický propletenec.

Předpokladem k nadšení z   filmu je asi to, že člověk   musí uchcávat z Monicy   Vitti. Což není můj   případ, takže nadšení jen   velmi vlažné. I kontrast   mezi jižanským temperamentem   a anglickou upjatostí je   pojatej až přehnaně a   úsměvné je to jen místy.