Dnes o půl jedenácté

Josefa Beyvla v roli vrchního   inspektora si asi málokdo   umí představit, ale přeci   jen se tak stalo a právě v   tomto detektivního snímku. A   vypadá v tom vskutku dobře.   V době natáčení se psal   rok 1949 a tak jasné, na co   musel být zaměřen.   Třídní nepřátelé byli ve   své době ti největší   záškodníci socialismu. A   protože také byly   populární tzv. výrobní   filmy, nevyhnulo se to ani   tomuto. Tentokrát se   příběh odehrává v   prostředí stavební firmy a   jako v pořádné detektivce   se jedná o vraždu. V rámci   žánru nelze snímku nic   vytknout. Byl nalezen mrtvý   muž a tak probíhá   vyšetřování. Poklidné až   takřka literární   vyprávění přináší   ucelený a prostý. Snímek v   ničem neuškodí ani dnes. A   že je pachatel diletantsky   označen jako třídní   nepřítel? Inu, taková byla   doba.

Jsem si vědom, že v roce   1949 filmová detektivka asi   jinak natočit nešla, ale to   bohužel nic nemění na tom,   že je to jako film sotva   průměrná záležitost a to,   že je to alespoň   průměrné, je výhradně   zásluha některých herců.   Celý scénář s jeho   zápletkou by totiž jako   průměrný nešlo označit   ani s hodně velkou dávkou   fantazie a shovívavosti.

Víceméně nudné krimi,   které je celé bez vzruchu.   Kromě pana Beyvla herci nic   moc. Vidět a zapomenout.

Ač mám Josefa Beyvla moc   rád, tahle role inspektora mu   vůbec nesedla, naopak byla   směšná. To samé Vladimír   Šmeral jako detektiv Šimák   nebyl moc přesvědčivý.   Příběh hodně slabý,   napětí nulové a tahle   kriminálka trpí poúnorovou   atmosférou, kdy komančská   ideologie měla jasně navrch   a třídní socialismus byl   opěvován. Kdyby aspoň ta   zápletka byla zajímavá a   pátrání trochu zaujalo, ale   nic. Nuda, herecké výkony   ani nemá cenu zmiňovat.   Jedinou filmovou zajímavostí   bylo zachycení stavby   Dětské nemocnice v Brně.   Jiří Sequens zde debutoval   scénářem a Julius Kalaš   dělal hudbu, z níž zazněly   na chlup stejné motivy jako v   o dva roky novějším filmu   Císařův pekař a Pekařův   císař.