FDb.cz > Filharmonie (1944) > Tisk

Filharmonie (1944)

"Filharmonie". Vznešená idea, že zájem celku je nad zájmem jednotlivce i v oblasti kulturní se uplatňuje, a to výrazně v tomto filmu mladého kultivovaného režiséra Paula Verhoevena, který jím zároveň skládá hold vážné symfonické hudbě a jejímu interpretu - filharmonickému orchestru. Službu, kterou tvůrci tohoto filmu prokázali vážné hudbě, nešlo ani náležitě ocenit. Autoři učinili odvážný pokus: Třebaže má film vlastní nosný dramatický konflikt (lásku dvou bratrů-hudebníků k jediné ženě) a řadu pozoruhodných episodních postav, učinili hlavním hrdinou kolektiv - proslulý symfonický orchestr berlínských filharmoniků. Nikoliv nezáměrně, ale naopak k zdůraznění rozdílného chápání poslání vážné hudby v Říši před rokem 1933, což bylo připomenutí tehdy neutěšených finančních a uměleckých poměrů, v nichž tehdy tápala Berlínská filharmonie. Tehdy to byla soukromá společnost a zásadní obrat nastal, jak jinak, až výstavbou nového kulturního života v Třetí Říši. Každý režim, aby zvýraznil své zásluhy, zostuzuje ten předešlý. Nic nového na světě. Ale dále: I čistě hudební stránka Verhoevenova díla je z kulturního hlediska nesmírným přínosem, neboť formou velmi přístupnou a zároveň poutavou seznamuje miliony filmových diváků s vrcholnými projevy hudebních klasiků a nejpřednějších berlínských dirigentů. Nemá smysl jmenovat jednotlivosti snad jen, že je ve filmu přítomen i stařičký Richard Strauss, který diriguje sám jednu ze svých skladeb. Při vysokém uměleckém zaměření filmu nepodceňuje se však ani dobrá hudba populární a taneční, která i zde nalézá vhodného uplatnění a patřičného ocenění, je-li jen skutečně dobrá. Třebaže vůdčí idea filmu, zacíleného na zdůraznění kolektivu, úmyslně poněkud odsunuje do pozadí jednotlivé postavy děje, divák s uspokojením sledoval životné výkony hlavních představitelů: plavovlasé Ireny von Meyndorff, neklidného Willa Quadfliega, nezdravý typ Malte Jägera, jejich otce, hudebního enthusiasty, Eugena Klöpfera a ředitele orchestru Theodora Loose. Z episodních figurek upoutá opět pozornost kustod orchestru Erich Ponto a komicky laděný hornista, jehož si s gustem zahrál podle svého zvyku sám režisér Verhoeven. Hudební režii s patřičnou úctou k velkým dílů mistrů vedl A. Melichar a F. Grund osvědčil se jako hudebně citlivý kameraman a překvapil zejména závěrečnou apotheosou hudby, symbolisované montážemi ozářených varhan. Pro hudební výchovu nejširších vrstev měl jistě Verhoeven do jisté míry průkopnické dílo základní a skutečně neocenitelný význam.  Autor: Asmodej

režie:
Paul Verhoeven

hraje:

Eugen Klöpfer (Schonath, otec), Will Quadflieg (Will Quadflieg, syn), Malte Jäger (Hans Schonath, syn), Theodor Loos (Herbert Hartwig), Irene von Meyendorff (Maria Hartwigová), Erich Ponto (Straehle), Kirsten Heiberg (Heddy Lindtová), Elisabeth Flickenschildt (Fuchsová, koncertní agentka), O.E. Hasse (Urdol, koncertní agent), Franz Schafheitlin (ministerský rada), Eduard von Winterstein (lékař), Erika von Thellmann (paní Brettschneiderová), Erich Fiedler (Schneemann), Paul Verhoeven (Grode), Curt Ackermann (ředitel baru Rio), Jeanette Bethge (Bertha, služka), Oscar Sabo (Schulz), Karl Etlinger (Weidner), Herbert Gernot (Ullmann), Paul Rehkopf (Mack), Walter Klam, Ruth Buchardt, Alfred Stein, Horst Winter, Angelo Ferrari, Werner Kurz, André Saint-Germain, Bill Bocket ((jako Bill Bocketts)), Karl Rathgeb, Charles Francois, Eugen Jochum (generální hudební ředitel Berlínského filharmonického orchestru (sám sebe)), Karl Böhm (generální hudební ředitel Berlínského filharmonického orchestru (sám sebe)), Hans Knappertsbusch (generální hudební ředitel Berlínského filharmonického orchestru (sám sebe)), Richard Strauss (dirigent (sám sebe))

námět:
Friedrich Herzfeld

scénář:
Erich Ebermayer, Paul Verhoeven

kamera:
Friedl Behn-Grund

hudba:
Heinz-Friedel Heddenhausen, Alois Melichar, Ludwig van Beethoven, Anton Bruckner, Ferenc Liszt, Johann Strauss, Richard Strauss

výprava-architekt:
Otto Erdmann, Franz F. Fürst, Artur Nortmann

kostýmy:
Max von Formacher

střih:
Hans Heinrich

zvuk:
Hans Ruetten

vedoucí produkce:
Erich Fahrun, Heinz Landsmann, Heinz Sander, Herbert Engelsing

text písně:
Bruno Balz

asistent režie:
Alfons von Plessen

asistent kamery:
Rudolf Müller

fotograf:
Karl Ewald

dirigent:
Richard Strauss, Hans Knappertsbusch, Karl Böhm, Eugen Jochum

výkonný producent:
Herbert Engelsing