Sním či bdím?

Moc hezká animace, přesto si myslím, že   každý divák tančící domy s chodníky nemusí   dát... A co náplň? Až na několik málo   podnětů k zamyšlení mám nepříjemný pocit,   že se Linklater příliš zahleděl do   filosofických úvah, svých filmů, herců,   kteří v nich hrají i sám do sebe a netuším,   komu tím chce prospět.

Zajmavej filmek, přesto že jsem některý věci   vůbec nepobíral tak mě ten film dostal, hlavně   zpracováním které režisér později použil i   ve filmu Temný obraz

Sním či bdím?
Určitě pozoruhodný animovaný film, který mě   potěšil hlavně svoji výjimečností a   originalitou. Ať už se jedná o zcela   netradiční animaci nebo děj, který je   poskládán z útržovitých scén. Někdy ono to   hluboké filozofování bylo docela zajímavé   jindy mě ale taky dost nudilo. Podle mého se   jedná o opravdu jedinečný pohled na snový   svět člověka.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film je tak   zvláštní až sama zvláštnost hraničí s   výjimečností. Doposud jsem nikde neviděl, že   by celý scénář byl postavený na   filosofických otázkách a teoriích. Náměty k   úvahám jsou velice silné. Například -   Můžeme si být opravdu jistí tím, co se   právě děje? Je sen pouhým snem? Co je   skutečná svoboda? Jak můžeme vnímat   posvátný okamžik? Existuje vůbec něco, co se   aspoň podobá smyslu lidského života? Na tyhle   a mnohé další otázky snímek odpoví nebo při   nejmenším nastíní, kam by se naše myšlenky   měly ubírat. A aby toho nebylo málo, tak k   potěše ucha a hloubavé mysli se připojí i   potěcha oka. I když musím přiznat, že   zpočátku se mi z animace dělalo od žaludku   mírně nevolno. Chtěl jsem to přepnout jinam,   ale naštěstí jsem to neudělal a rychle si na   živelný styl animace zvykl. S poslední scénou   mi okamžitě došlo, že to byl od tvůrců   záměr. Chtěli tím zdůraznit nerozeznatelnou a   neustále se měnící hranici mezi životem a   prázdnotou, realitou a snem. A to se jim   podařilo naprosto skvěle.