FDb.cz > Když láska módu tvoří (1932) > Tisk

Když láska módu tvoří (1932)

Oproti názvu, ani v tomto filmu láska módu netvoří, nýbrž docela prozaické obchodní zájmy několika finančních magnátů, z nichž jeden vyrábí punčochy, druký botky, třetí látky a tak bychom mohli pokračovat. Jejich zájmům slouží, pochopitelně a samozřejmě s patřičným vlastním ziskem, i veškeré módní pařížské domy. To je humorně podané poučení z tohoto filmu pro ženy, jež pro to nebudou o nic méně dobíhat každou módní ztřeštěnost. (Ostatně - ruku na srdce, jsou muži lepší?).

Tento film byl natočen podle veselohry R. Egersa "Opičí kůže" a jde v něm o dvě věci: zda hezká šička, po uši zamilovaná do kresliče módních návrhů, prosadí proti němu svou, což není nic jiného, než toaleta s nahými zády (to je ale opravdu velmi odvážné), a za druhé - zda obtloustlý spekulant se zachrání před hrozícím krachem se svými 70.000 opičími kůžemi.

Dnešní ochránci přírody by se z toho pomátli, pokud se již tak nestalo. A protože Renata Müllerová je štramanda a má opravdu ideálně krásná záda, byli diváci rádi, že jim je mohla ukázat, jako jimi okouzlila mocné diktátory evropské módy, jimž nádavkem i vnutila opičí módu kožešin. Tak pomohla z bryndy žuchlovi Wallburgovi a tím i filmu, jenž, odehrávaje se stále v témž prostředí pařížského módního velkozávodu, nedostatkem změny okolí by mohl působit na obecenstvo docela únavně.  Autor: Asmodej

režie:
Franz Wenzler

hraje:

Renate Müller (Nelly, švadlena v módním domě Farell), Hubert von Meyerinck (pan Farell, majitel pařížského módního domu), Georg Alexander (Charley), Gertrud Wolle (Henriette), Walter Steinbeck (Théophile Bardoux), Ilse Korseck (Agnes, švadlena), Elfriede Jera (Louise, švadlena), Mária Tasnádi (Yvonne Farellová), Otto Wallburg (Philippe Gilbert, obchodník s kožešinami), Kurt Vespermann (Pierre, šofér), Hilde Hildebrand (Suzanne Malissonová, lehká dívka), Gisela Werbisek (paní Kélémanová, Budapešť), Hermann Vallentin (Ullmann, Berlín), Hermann Blaß (Mühldorfer, Vídeň), Albert von Kersten (Roselli, Milán), Max Ehrlich (správce skladu kožešin), Vera Witt, Hans Behal, Ossip Darmatow, Alfred Durra, Rudolf Meinhard-Jünger, Fritz Odemar, John Orde, Max-Ralf Ostermann

námět:
Rudolf Eger (divadelní hra)

scénář:
Philipp Lothar Mayring, Fritz Zeckendorf

kamera:
Werner Brandes

hudba:
Hans-Otto Borgmann, Paul Mann (píseň "Man trägt rot, wenn man verliebt ist"), Stefan Weiß (píseň "Man trägt rot, wenn man verliebt ist")

výprava-architekt:
Julius von Borsody

kostýmy:
Joe Strassner, Ida Revelly, Eduard Weinert

střih:
Constantin Mick

zvuk:
Ludwig Ruhe

vedoucí produkce:
Bruno Duday

text písně:
Fritz Rotter (píseň "Man trägt rot, wenn man verliebt ist")

masky:
Waldemar Jabs, Erich Schülke

asistent režie:
Erich Holder

asistent kamery:
Karl Drömmer

fotograf:
Otto Schulz

vedoucí natáčení:
Fritz Schwarz