FDb.cz > Kosti (1997) > Tisk

Kosti (1997)

Další výjimečné dílo Pedra Costy. Snímek, ve kterém se autor poprvé dostává do lisabonského slumu Fontain­has. Mladí rodiče, jejich nechtěné dítě a řada dalších vý­razných typů přežívajících na „ostrově", na samém okraji společnosti. Sociálně naléhavé dílo natočené záměrně odosobňujícím způsobem.
Kosti jsou prvním ze tří Costových filmů odehrávajících se v lisabonském slumu Fontainhas. Během natáčení Domu z lávy režisér velmi přilnul ke Kapverďanům, kteří mu na konci práce na filmu svěřili různé věci a potraviny pro příbuzné v Portugalsku, obývající právě čtvrť Fontainhas. Costa se vypravil do této části města a následně pak strávil více než rok v tamních nebezpečných ulicích ve společnosti mladých gangsterů, dealerů či prostitutek. Během této doby čerpal inspiraci pro nový film, který nakonec opět natočil se slavným producentem Paulem Brancem.
Stejně jako v předchozích snímcích se i v Kostech objevují v hlavní roli hrdinové ? la zombie, postavy ztracené ve světě, svém okolí i samy v sobě. V paralelním světě Fontainhas se odehrává řada vzájemně propletených příběhů, více či méně důležitých pro děj filmu. Kosti nejsou filmem s klasickým lineárním příběhem, spíše se jedná o temnou impresi života na okraji společnosti, na symbolickém ostrově (motiv se objevuje již v Domě z lávy) uprostřed Lisabonu, ostrově ztraceném mezi „normálními" lidmi. Dominantním dějovým prvkem je příběh dvou rodičů nechtěného kojence, v mnoha ohledech připomínající známější variaci na podobné téma - Dítě (L´Enfant, 2005) bratří Dardennů. V důležité roli dívky Clotilde se objevuje neherečka Vanda Duarteová, drogově závislá obyvatelka Fontainhas, jež bude protagonistkou následujícího Costova snímku Vandin pokoj (dokument o její skutečné životní situaci) a v dalším filmu Mládí vpřed opět herecky ztvární jednu z fikčních postav.
S tématem hrdinů na pokraji existence přežívajících den za dnem ve slumu Fontainhas souvisí i celkové vyznění Costova filmu - dominantní prvky tvoří betonová šeď exteriérů a plesnivě zašlé interiéry. Costa využívá slabého umělého svícení, což ovšem mělo nejen umělecký, ale i praktický důvod - často natáčel reálné lidi uondané prací a žitím nebo více či méně agresivní jedince a záměrně používal méně umělého světla, aby je nerušil a neprovokoval. Uvěznění postav v nuzných interiérech šedivých betonových kobek ještě umocňuje režisérova záměrná práce s kompozicí filmového obrazu - v dokonale propracovaných záběrech se často objevují sekundární i terciární rámy, perspektivně neúplné kompozice či narušující horizontální a vertikální linie. Postavy jsou uvězněny nejen ve svých životech, vztazích a ve své čtvrti, ale také v jednotlivých záběrech. Forma se propojuje s obsahem do tvaru mimořádné umělecké výjimečnosti a srdce svírající tísnivosti.
Jan Jílek, LFŠ 2013

režie:
Pedro Costa

hraje:
Vanda Duarte (Clotilde), Nuno Vaz (otec), Marija Lipkina (Tina), Isabel Ruth (Eduarda), Inês de Medeiros (Whore), Miguel Sermão (Clotildin manžel), Berta Susana Teixeira (sestra), Clotilde Montron (přítelkyně), Zita Duarte (přítelkyně), Beatriz López, Luísa Carvalho, Ana Marta, Carolina Eira, Ricardo Tavares, Anna Carvalho (prostitutka)

scénář:
Pedro Costa

kamera:
Emmanuel Machuel

kostýmy:
Isabel Favila

střih:
Jackie Bastide

zvuk:
Henri Maïkoff

výprava:
Zé Branco

producent:
Paulo Branco