Lajko: Cigán ve vesmíru

Dlouho jsem se v nedělním   dopoledni nepobavil tak   dobře, jako při sledování   maďarské černé komedie   Lajko. Kdo ví, kolik se v   parodii skrývá pravdy.   Rusáci jsou dnes již   proslulí podvody ve všech   oblastech, na které si   člověk vzpomene. Nedivil   bych se ničemu. Výborné   dialogy, na plátně se   objevují skutečné postavy   Gagarina, Bežněva, ten je   zvláště vydařený.   Humorné situace, např.   hraní skořápek na bedně s   kosmonautem, repliky Helgy   Mengele, mongolský budhista,   estonský atentátník.   Lakonický vzkaz cikánského   otce manželce po synovi   kosmonautovi: "Až   nahoře potkáš matku, řekni   jí, že se mi stýská po   její pí..!". Při   nekonečné líbačce   státníků a důstojníků   nelze nevzpomenout na vítací   ceremoniály při   návštěvách různých   soudruhů. Zvláště ten   huňáč L. B. v tom vynikal,   když si neváhal svůj objekt   vášně přidržet rukou.

Dost povedana taskařice o   vesmirných závodech. Moc   jsem se pobavil, navíc cílem   parodie je mnou neoblíbený   SSSR.

Lajko: Cigán ve vesmíru   možná obsahuje některé   prvky, jaké budou   srozumitelné i pro českého   diváka, nicméně humor v   žádném případě není   univerzální. Otázka zní,   jestli je tedy čistě   maďarský, nebo jestli tím   tvůrci chtějí říct, že   všechny postavy jsou svým   způsobem exosti. Kdyby tady   alespoň někdo poletoval nad   zemí, jako hlavní hrdina   rovněž maďarského Měsíce   Jupitera ... Jasně, Lajko   vyletí až na oběžnou   dráhu, jenže tam dohromady   stráví ani ne pět minut.   Jednou větou by se toto dílo   dalo shrnout asi i tak, že   řemeslné zpracování je   sice překvapivě zdařilé,   ale scénář ten slibný   námět totálně zazdil.