Láska

Chirurg Haneke nekompromisní   jako vždy. V minulosti už mi   dokázal zasadit hlubší   rány, ale to možná jen   souvisí s věkem. Jinak opět   skvělé, zdá se, že Haneke   neuklouzne na jakémkoliv   povrchu.

Film pomalý jako samo   stáří, na který si je   potřeba vyčlenit místo,   čas a náladu - nutné to   podmínky ke vstřebání   výmluvných záběrů malých   katastrof beze slov, jako je   opuštěná, nedokončená   snídaně ve ztichlém bytě,   která rázně a bez   varování ukončuje způsob   života tak, jak ho Georges s   Anne doposud znali.   Zvláštní pozornost je   věnována konfrontaci   blízkého pouta mezi manželi   s odcizením jejich dcery,   která se při sporých   návštěvách svou   nezúčastněností jeví jako   pojišťovací agent, protože   životní etapa, v níž se   nachází a letitá   odloučenost od rodičů   neumožňuje sdílení jejich   světa. "Láska"   není o naději, ale o   očekávání ještě   horších časů, které nás   zaskočí přesto, že bychom   s nimi měli počítat - v   dobrém i zlém, slibujeme,   ale všichni doufáme, že   nás druhá část odříkané   formulky mine, a když ne,   jsou tu přeci ještě ústavy   a eldéemky, že? To Georges   svůj slib dovedl až do   krajnosti, a přesto, že   trpím předsudky k   asistovaným sebevraždám i   milosrdným vraždám,   dokážu jeho skutek pod   tíhou Hanekeho argumentů   pochopit. I přes nespornou   výpovědní hodnotu a   prožívané herectví   Jean-Louise Trintignanta i   jeho protějšku jsem si   jistá, že jedna projekce   zcela postačuje, ačkoliv   nemohu zamlčet i pozitivní   přínos, který spočívá v   uvědomění si štěstí   partnerské sounáležitosti a   snahy o prohloubení   schopnosti užívat si jeden   druhého, dokud to jde...