FDb.cz > Lidé v neděli (1930) > Tisk

Lidé v neděli (1930)

„Napsali jsme velmi diletantský scénář, který, chcete-li, představoval novou vlnu či neorealismus oné doby, a nazvali jsme jej Lidé v neděli. Režisérem byl Siodmak, jediný kdo ovládal své řemeslo, byl kameraman. UFA nám potom okamžitě nabídla práci a začali jsme psát scénáře pro tehdejší hvězdy jako Lilian Harveyová nebo Willy Fritch…" To je jedna z verzí, jichž o vzniku svého „prvního" scénáře navyprávěl Billy Wilder nespočet. Je třeba brát ji obezřetně, protože v té době už měl několikaleté zkušenosti „negra" (autora píšícího anonymně pro zavedené scenáristy) a průnik do prestižních filmařských kruhů také nebyl tak jednoznačný. Nicméně jeho charakteristika Lidí v neděli přesně odpovídá. Jedná se spíše o dokumentarizující impresi než o dramaticky vystavěný příběh o čtveřici mladých lidí, trávících během jednoho víkendu volný čas v rekreační oblasti u Berlína. Patrná nezkušenost a improvizace dodávají Lidem v neděli působivou spontaneitu.
Ve druhé polovině 20. let minulého století se v Německu kromě filmů stylu kammerspiel a nové věcnosti zrodila i (hraná) dramata s důrazem na realismus ulice - a také dokumentární film. Propojením těchto tendencí pak v mnoha kinematografiích vznikaly poetické dokumenty s důrazem na městský život. Nejznámějšími příklady jsou třeba snímky Dzigy Vertova Muž s kinoaparátem (Čelověk s kinoaparatom, 1928) či Most (De Brug,1927) Jorise Ivense. V Německu nejvíce zaujal film Berlín - symfonie velkoměsta (Berlin: Die Sinfonie der Großstadt,1927) Waltera Ruttmanna. Výčet osobností spojených Lidmi v neděli je co do profesí i ambicí velmi rozmanitý. Naopak společná všem byla kavárna Romanisches Caffé, zastupující produkční kancelář, kde se scházela tehdejší filmařská komunita, a podvědomá snaha napodobit úspěšné předchůdce. Moritz Seeler, Robert a Curt Siodmakové, Edgar Ulmer, Fred Zinnemann, Eugen Schüfftan a samozřejmě Billy Wilder… Jména, jež měla nabýt na váze a významu.
Hudební doprovod: Fetch!
Za dobu své existence patří už Fetch! mezi klíčové hráče české noisové scény. Ač z Prahy, jejich valivý zvuk je řadí mezi kapely táborské scény. Hudebně někde mezi Don Caballero a Drive Like Jehu, žánrově nejblížeji patrně math rock. Živelná smršť, kterou na podiích rozpoutává, je jen jednou z poloh kapely, která tentokrát netradičně vystoupí v roli živého doprovodu k němému filmu. Po albu Jemně nebo splitu v současnosti připravují na vydání nové desky, kterou svým zvukovým dohledem zaštítí Ondřej Ježek (OTK).

Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
Letní filmová škola 2011

režie:
Curt Siodmak, Robert Siodmak, Edgar G. Ulmer, Rochus Gliese, Fred Zinnemann

scénář:
Curt Siodmak, Edgar G. Ulmer, Billy Wilder, Robert Siodmak, Fred Zinnemann (spolupráce)

kamera:
Eugen Schüfftan

hudba:
Otto Stenzeel, Elena Kaets-Chernin ((2000))

výtvarník:
Moritz Seder

asistent kamery:
Ernst Kunstmann

dirigent:
Frank Strobel

producent:
Edgar G. Ulmer, Seymour Nebenzal

účinkuje:
Erwin Splettstößer (sám sebe (řidič taxíku)), Brigitte Borchert (sama sebe), Wolfgang von Waltershausen (sám sebe (prodavač vína)), Annie Schreyer (sama sebe (modelka)), Christl Ehlers (sama sebe), Kurt Gerron (sám sebe), Ernö Verebes (sám sebe), Valeska Gert (sama sebe), Heinrich Gretler (sám sebe)