Odborný dohled nad výkladem snu

Tenhle film loni dávali na   festivalu ”Pokořen“ v   letňáku, jenže já ho   prošvihl, protože jsem si   myslel, že jsem ho už viděl   a tak jsem raději dal   přednost posezení s   přáteli v tamější   hospůdce. Jenže já viděl   film ”Odborný dohled nad   východem slunce“, se   kterým jsem to zaměnil.   Tento film je vlastně jeho   ”dvojka”, čili   pokračování, jak tomu   bývává u komerčních sr…   trháků. U nezávislých   ”low budget“ filmů je to   dost vyjímečné. Ale   protože ”jednička“ se mi   líbila, tak jsem nad   možností skouknout   ”dvojku“ zajásal.   Rozhodně jsem nebyl ani   tentokrát zklamán.   Pokračování příběhu   trojice bývalých   "muklů" z   komunistického kriminálu,   kteří původně přijeli do   pohraničních Sudet vyřídit   si účet s bývalým   bachařem, který tam ”po   revoluci“ začal dělat   hospodského. Jak vyřízení   těchto účtů zcela   nedopadlo, líčí   ”jednička“. Ve   ”dvojce“ vidíme   svéráznou trojici (vdovců),   která v městečku zůstala   žit v domě po Němcích, ve   společné domácnosti s   bývalou prostitutkou u které   se rozhodnou, že nebudou   pátrat kdo je původcem   jejího těhotenství a   otcovství se ujmou všichni   tři. Opět se před divákem   odehrává příběh   krásného mašíblovství,   pro jaké já mám slabost a   sleduji ho rád. I výpravy na   pivo do Polska, (když nemohou   do místní hospody k   estébákovi, kterého   půvabně hraje Jiří   Lábus), pro mě mají velký   půvab, protože jsem navíc i   ”polákofil“. Navíc,   když je ve filmu hudba ”old   school“ plastika Vráti   Brabence a hraje v něm i má   oblíbená kapela ”Byl   pes“, kapelník Pičus hraje   v obou smyslech tohoto slova a   to dokonce výrazněji, než v   prvním díle, (jen mě tedy   trochu zmátly závěrečné   titulky, ve kterých je   ”Pičus“, kterého znám   pod občanským jménem   Tomáš Zika, uveden jako   Václav Buňát). Jinak ve   filmu se mihne i jazzman Laco   Déczi, (je jako vždy   okouzlující). Také   novinář Martin Schulz,   (bohužel právě před pár   dny zemřelý ). Situaci   této netradiční   ”rodiny“ zkomplikuje, či   možná spíše opepří,   příjezd starší dámy –   Němky, která původně před   odsunem v domě žila a   chtěla by v něm strávit   jednu noc v naději, že se   jí tam bude zdát určitý   sen. Z dámy se vyklube velmi   neortodoxní žena, která se   skamarádí s nastávající   matkou. Z jedné noci se   postupně stane nocí   povícero, až jí jeden ze   ”svaté trojice“ otců   řekne: ”Tak mi připadá,   že jste se nám tu pěkně   zabydlela...‟ a ona mu na to   naprosto odzbrojujícím   způsobem odpoví: ”To já   bych vám mohla říct   taky‟. Je to opravdu   půvabně   ”undergroundový“,   (černobílý!), film pro   fajnšmekry. Myslím, že jsem   ho neviděl naposled...

Stejný případ jako u   předchozího Göblova filmu   Odborný dohled nad východem   Slunce, jehož je tento   snímek pokračováním.   Nepřesvědčivé (ne)herecké   výkony, strojené dialogy,   podivné střihy. Plusy jsou   opět černobílá kamera a   hudba. O stupínek je tento   díl přeci jen lepší a   třetí hvězda patří Laco   Deczimu, který si střihl   roličku hospodského   štamgasty.