Piknik u Hanging Rock

Jeden z prvních filmových   pokusů fenomenálního   australského režiséra   Petera Weira a hned   vynikající. Poměrně   náročný snímek, který je   založen na budování   atmosféry. Nejvyšší   ohodnocení.

Vždycky jsem si říkal, že   s těmihle jednopohlavními   školami a internáty není   něco v pořádku, obzvlášť   s těmi dívčími. Zde na   komunitu studentek a jejich   učitelek působí jako   rozkladný faktor   mysteriózní zmizení   několika členek tohoto   nepřirozeného a bizarního   společenství, hlavně pak   zmizení krásné a všemi   milované Mirandy, která   spíše než přítelkyni   představuje pro dívky objekt   intimních milostných tužeb.   Když ale ten babinec   pozorujete, říkáte si, že   by každopádně bylo jen   otázkou času, než by se   všechny ty utajené   lesbičky, závistivé mrchy,   emocionálně nestabilní   jednotlivkyně, vyčpělé   staré panny a v praktickém   životě nepoužitelné ženy   a dívky zřítily rovnou do   pekel. Já samostatné a   silné ženy podporuji, zde po   nich ale až na výjimky   (Sara) není stopy.
Peter Weir natočil   vrstevnatý film o boji s   předsudky, s morálními   zásadami, s hloupými a   zvětralými tradicemi a s   vlastním svědomím, který   není lehké strávit,   protože je složité ho již   jen sledovat. Za odlišných   okolností krásná krajina   zde působí depresivně,   strašidelné skály   záměrně připomínají   lidské tváře a divák si   neustále připadá, jako by   měl úpal. Do toho všeho   hraje místy pozitivněji, ale   hlavně depresivněji a   temněji hudba, která jako by   upozorňovala, že tady není   něco v pořádku – někdo   lže, někdo nenávidí,   někdo miluje, ale všichni   mají tajemství, která je   sžírají, dokud toho   jistého člověka nezničí,   nebo se s bolestmi nevyderou   na povrch. Temně tajemný   film o temných tajemstvích.

Perfektní začátek (myšleno   do doby než se děvčata   ztratí), ten kontrast   mladičkých zasněných v   bělonkých šatičkách   pobíhajících školaček s   majestátní zalesněnou   horou, po které ladně   pobíhají a překračují   potůčky, vážně stojí za   to. A pak hups, a už filmek   ztrácí grády, ubíhá kamsi   dosti pomalinku a nejhorší   je, že se nikam nedobere,   takže závěr si udělá   každý sám. Jinak k   žádnému herci / herečce   jsem nijak během sledování   zvlášť nepřilnula, oni ani   neměli moc šancí se   předvést, všecko   "visí" na hoře:-)   Každopádně dokonalá kamera   slaďující se s hudbou, to   mám moc ráda:)