Ples upírů

Celoživotním badatelským zájmem profesora Abronsiuse jsou upíři. Výzkumu těchto nemrtvých bytostí obětoval úplně vše, osobní život i kariéru. Od svých kolegů z univerzity se ovšem dočkal akorát výsměchu a urážek. O své místo na univerzitě nakonec přišel. Přesto celý život neúnavně pokračoval ve své práci a procestoval velký kus Evropy. Nyní je na cestách se svým jediným přítelem a asistentem Alfredem. Během jednoho velmi mrazivého prosince se dostanou až do nitra Transylvanie. Ubytují se v hostinci, kde je všude rozvěšen česnek. Profesorovi je okamžitě jasné, o co jde. Zeptá se hostinského a hostů, zda je poblíž zámek či hrad, ale je zcela evidentní, že na toto téma se nikdo z místních nechce bavit. Profesor ale nemusí dlouho čekat, aby si mohl být jistý, že konečně našel místo, kde se vyskytují upíři. Když hrabě von Krolock unese dceru hostinského, krásnou rusovlasou Sarah, profesor s Alfredem se ji vydají zachránit. Hrabě nezvané návštěvníky na svém hradě vlídně přijme a ubytuje. Důvod je prostý, mají posloužit jako pohoštění na každoročním plese upírů. Dva odvážní hrdinové mají tedy co dělat, aby zachránili své krky od upířích zubů …

Oné noci, v níž pronikal hluboko do samého srdce Transylvánie, netušil profesor Abronsius, jak blízek je cíle. V zájmu svých tajemných zkoumání cestoval už mnoho let napříč střední Evropou v doprovodu svého jediného žáka Alfréda. Učenec a vědec, jehož génia svět nedocenil, vložil své tělo i duši na oltář posvátného poslání: poznání a studia upírů. Dosud bezvýsledně. Teď však, po příjezdu do horské krčmy, jejíž stěny a trámy byly přímo ověnčeny česnekem (jak známo nejlepším to prostředkem proti upírům), se zdálo, že cíl je na dosah. Existence blízkého starého hradu tuto domněnku jen potvrdila. A profesor s Alfrédem se neohroženě vydali do boje…

Parodii na upírské horory natočil režisér Roman Polanski podle vlastního scénáře (na němž se podílel s G. Brachem) a sám si v ní s chutí zahrál roli Alfréda. Využil v ní všech atributů klasických hororů, z nichž si ovšem dokázal chytrým a kultivovaným způsobem dělat legraci. Působivou atmosféru snímku podtrhují i ostatní složky – kamera, výprava, hudba…

V době svého vzniku (druhá polovina šedesátých let) balancoval film na hranici mezi hrůzou a komedií, dnes jej již samozřejmě vnímáme spíše jako svého druhu mistrovské umělecké dílko. (Z dílny tohoto režiséra připomeňme ještě snímky, které ČT v minulých letech uvedla – Nůž ve vodě, Hnus, Slepá ulička). Roli krásné Sáry, o jejíž záchranu se naši dva hrdinové pokoušejí, hrála Sharon Tateová, pozdější Polanského manželka, která byla v r. 1969 v Hollywoodu zavražděna skupinou mladých fanatiků.

Zdroj: ČT