Poslední píseň

Příběh o   lásce,zklamání,bolesti a   radosti.. Čekala jsem,jak se   představitelka Hanny Montany   vypořádá z touhle rolí a   musím uznat,že mě   překvapila. Jindy šťastná   slečna s dvojím životem   zvládla tolik zklamání od   života a nakonec zvládla   získat její lásku..   Rozhodně stojí za   shlédnutí.

Člověk pokud miluje, těžko   se smiřuje s tím, že jeho   blízký umírá. Najednou   všechny hádky, spory a   nenávist jsou pryč a jen   mysl je určena k   odpuštění. Tak je to i u   tohoto filmu, kde každý   soucítí s tím druhým a   propláče se až do konce.   Moc dojemný příběh, ať ho   dožívá ve skutečnosti   kdokoliv, nebo jen ve filmu.

Příběh o upřímné lidské   lásce přicházející v   nejtěžší chvíli po   absolutním selhání   jakékoliv komunikace. Dcera v   pubertálním věku a otec,   který již s dětmi vlivem   rozvodu nežije. Začátek   příběhu je klasický a po   divácké stránce moc k   přitažlivosti nenavnadí.   Něco takového tu bylo   skutečně již   nesčíslněkrát, tudíž nic   originálního nepřináší.   Sedmnáctiletá Veronika se   svým mladším bráškou   přijíždí na léto za svým   otcem na venkov, kterého   však zarputile nenávidí. A   dává to hodně najevo. Malý   bráška je však naopak z   otce nadšený a trávení   léta s ním si naplno   užívá. Takže co se týče   Veroniky, coby hlavní   postavy, jen rebelie, kluci a   coby vegetariánka   zachránkyně želvích   vajíček. Kdo z diváků   vydrží tři čtvrtiny filmu   přetrpět stereotypnost   daného příběhu, v   podstatě vyhrál. Sice se   jedná o romantický film s   použitou žánrovou   šablonou, ale vše nakonec   přeci jen skončí jinak.   Dojde k usmíření? Ano,   dojde. Ale vlivem odhalení   smrtelné nemoci otce.   Kapesníky tedy během   sledování potřeba budou,   ale ze zcela jiného důvodu.   Vše vrcholí tragickou   událostí, ze které vzniknou   vazby související s hodnotou   rodiny, silou vůle, s vírou   a pokáním. Nakonec z toho   zkrátka vyleze příběh   nejen s první láskou plnou   neočekávaných životních   okamžiků, dokonce i s   třídními rozdíly, ale   hlavně o mezilidských   vztazích nejen v rámci   rodiny, ale i mezi obyvateli   venkova. Je v tom kus   moralizačního aspektu   cílené právě na mladé   lidi. Za pomoci   emocionálních skutků je   snaha je dovést k sebeúctě   a solidaritě. V hlavní roli   Miley Cyrus a byť se   viditelně snaží,   obzvlášť v romantických a   emočních scénách je   bohužel naprosto   nepřesvědčivá. Jako   rebelka však působí dobře.   Snímek se tedy nakonec jeví   poutavě a dojemně s dobrým   příběhem mísící   sentimentálnost a romantiku,   ale moc diváků se k tomu asi   už nevrátí. Svádí se to   sice na přítomnost Miley   Cyrus, neboť je stále   zaškatulkovaná coby Hannah   Montana ze stejnojmenného   televizního seriálu, ale   spíše je to absencí té   správné atmosféry v oněch   prvních dvou třetinách   stopáže snímku. Emoční   konec to prostě   nezachraňuje.

POSLEDNÍ PÍSEŇ

Sladká letní teenage   romance. Když už je mladá   dívka s malým bráškou   donucena strávit léto u   otce, doslova na mořské   pláži, je potřeba si to   pořádně užít. Krásné,   příjemné dobrodružství s   místním mladíkem je   vítaným zpestřením   nudného léta v novém a   neznámém prostředí.

Malým oživením   je záchrana mořských želv   a návštěva mořského   akvária. Jen kdyby otec tolik   neprudil. Je to těžké,   když Ronnie vinní svého   otce z rozpadu rodiny,   tvářit se, že o nic nejde.   A hledat společnou řeč.   Navíc, když Ronnie   zanevřela i na jedinou   společnou zálibu – hudbu.   Otec se snaží ze všech sil   znovu vybudovat láskyplný   vztah se svou dcerou, ale   není to vůbec jednoduché.   Situace ze života jsou tak   přirozené a reálné. To, co   se na první pohled tváří   jen jako prázdné milostné   vzplanutí, se postupně   přemění v drama plné   opravdových emocí. Nesmí   chybět tajemné pátrání po   pachateli požáru kostela,   mladické neshody mezi   místní mládeží, první   nedorozumění a první hádky   krásného páru. To všechno   proto, abychom mohli časem   vzpomínat na všechno   veselé, smutné,   nespravedlivé i cituplné.   Dále nesmí chybět   patřičná dávka sentimentu,   nepříjemné odhalení pravdy   o kruté nemoci a v závěru   umírající otec, který se   dočká odpuštění a   smíření s dcerou.   Patetický závěr při   tónech jeho poslední   klavírní skladby umocní   dojemný příběh a přitom   nastíní milé a kouzelné   usmíření mezí hlavními   hrdiny.

Miley   Cyrus podala opravdu dobrý   herecký výkon. Spolu s   Gregem Kinnearem se stali   hlavními aktéry celého   snímku.

Poslední píseň je   příjemnou letní romancí s   malým neškodným nadbytkem   sentimentu, který vyústil v   překvapivě dobré drama ze   života. Na příběhu   prvních lásek a druhých   šancích dokázal vykreslit   něco, na co se jen tak lehce   nezapomíná. S lehkostí   vyprávěný příběh ve mně   zanechal nečekaně   příjemný dojem.

Možná, kdyby se ta romance   netáhla jako žvýkačka,   získala by si moji plnou   přízeň.Dějově poměrně   zajímavý příběh a   krásné prostředí ale   nestačí, pokud filmu chybí   náboj.

Abych řekla pravdu, tenhle   film jsem odsoudila už jenom   proto že tam hraje Miley   Cyrus, jenomže to, že film   je od zápisníku jedné   lásky mě přemohlo, abych   tenhle snímek zkoukla.   Začátek filmu jsem   nadávala, že je to o ničem,   a vůbec mě to nebavilo, ale   v půlce filmu náhlá změna   :) k milému, skoro až do   konce jsem držela v ruce   spousta papírových   kapesníčků. A díky   hereckému výkonu Grega   Kinneara je film opravdu   skvělej. :)

Klidně se přiznám, že jsem   plakala. A je dobře, že mě   to trochu emociálně chytlo,   jinak by pro mě byl film   naprostý propadák. Musím   přiznat, že ta zápletka s   taťkou to trochu oživila. I   když velice smutně, tak   přeci. Jinak musím říct,   že byl film naprosto o   ničem. Nic se nedělo a bylo   to jen takový bezúčelový   tlachání. Dávám tedy   poloviční počet   hvězdiček, jelikož film   začal být aspoň trochu   zajímavý až od poloviny.

Bylo to tak krásně dojemné,   že jsem ráda, že jsem se   nakonec dokázala probrečet   až do samého závěru.   Rozhodně necítím potřebu   se na něj někdy znovu   podívat, ale ne proto, že by   to bylo vyloženě hloupé   nebo nudné, ale proto, že to   všechno bylo tak průhledné   a předvídatelné. Neznám   předlohu, ale nemůžu se   zbavit pocitu, že jsem se   dívala na Life as a House,   jen v dívčím provedení.