Prémie

„Tati, nechceš se jet   podívat do prágla na   Prémie?“ „Ani kdybys mi   platil. To tu sračku ještě   nespálily?“ „Ale to   nemůže být tak   strašný.“ „Ještě   horší, navíc pro „veliký   úspěch“ to hráli i na   divadlech. I to zfilmování z   Vinohrad bylo strašný.   Rusáci budou vracet prémie,   taková kravina, ty ukradli i   co bylo přibóchaný.“ S   takovým komentářem jsem si   to hrnul ve čtyři ráno   cukem směr štatl – prágl   na nejznámější film   projekce. A musím říct,   nezklamal. Bez diskuze   největší pecka   osmihodinového programu.   Lochčil sem se jak pakoš od   začátku do konce, což je   sice hezký, ale na druhou   stranu, to mělo být drámo.   Právě ona spouštěcí   premise je na filmu to   nejúsměvnější, nebo snad   znáte někho kdo si   dobrovolně sáhne na love? Na   druhou stranu, všechny   popisované věci, jako je   stavba bez plánů, od   prostředka, prostoje, atd.   jsou skutečné problémy,   které byli stejné v celém   soc bloku. Jen jsem ještě ve   svém životě nepotkal   žádného brigadýra   Potapova, který by rozhodně   třískl do stolu a řekl,   „Já ty peníze nechci, jsou   nezasloužené, musíme je   vrátit, celý podnik.“   Sledovat Jevgenije   „Potapova“ Leonova je   strhující, hlavně na   přiložené ilustrační   fotce, kde s odhodlaným   výrazem a zaťatou pěstí,   ve špatně padnoucím obleku   (kolik betonářů chodilo do   hokny v kvádru?),   pronášejí ta kacířská   slova. Škoda jen, že časem   se z něj stává pouhý   divák debaty a opratě   přebýrají vedoucí kádry.   Film byl dokonce opatřen   dokonalým dabingem s   hvězdným obsazenám   (nepochybně aby byl pro   pracující a nahnané   studenty snesitelnější),   Četmír Řanda coby Potapov   dokonale splynul se svojí   postavou, tak jako Petr   Haničinec, který nemohl   mluvit nikoho jinýho než   ředitele Batarceva a co   teprve Jorga Kotrbová se   svým výrazným, až skoro   mužským hlasem, na   soudružce trvající na   dodržování kázně, prostě   betelný. Film samozřejmě   skončí dobře, ale nevím,   nevím jak by to dopadlo,   nebýt toho uvědomělého   patrajního předsedy,   štěstí že je máme aspoň   ve filmu.

Absolútna hlúposť (slušne   nazvaná), súdruhovia v   sovietskom závode odmietajú   prevziať prémie, nakoľko   usúdili že si ich   nezaslúžia. Takéto a   podobné hovadiny nám tu   premietali v sedemdesiatych   rokoch v čase normalizácie.