Rašín [TV film]

Rašín
Je jedním z mála   filmů/díky jeho   režizérovi/,který má co   říci o naší"důvodně   ?"zapomenuté historii.Ve   filmu není malých   rolí;škoda jen,že podobné   hrané dokumenty náš film   nezvládl

Díky České televizi za   projekty, které seznamují   diváky s význačnými   osobnostmi českých dějin.   Právě málem zapomenuté   osobnosti jako Karel Kramář   a Alois Rašín si zaslouží,   aby jejich památka byla   dnešním divákům   připomenuta alespoň v   televizním filmu. Forma   retrospektivy, kdy příběh   začíná smrtelným   postřelením politika mladým   anarchokomunistou, a zbytek se   odvíjí v rámci vzpomínek,   je záživný, ale zřejmě to   bude pro část diváků málo   atraktivní děj. Složité   vztahy domácího a   zahraničního odboje jsou   víceméně jenom naznačeny,   potřebné obeznámení by   zasloužilo formát televizní   minisérie. Pro mě   nejzajímavější část   společného pobytu obou   politiků ve věznici, kde   spolu vedou diskuze, kde se ne   vždy shodnou na stejném   stanovisku o budoucnosti   českého národa.

Dobrý vlastenecký film; ale   lidé tam jaksi nedobově   píší levou rukou,   nádražní rozhlas hlásí   odjezdy vlaků a herec se   nejméně jedenkrát   přebreptne.

Chtě nechtě srovnávám s   televizní minisérií Herec,   kterou jsem viděl těsně   před tímto filmem. Musím   říct, že Rašín bylo dílo   po filmové stránce nejméně   o třídu lepší - herci,   režie, příběh... Je znát,   když je příběh založen na   skutečných událostech, je v   tom cítit skutečný život,   ať už někdy přináší   sebeneuvěřitelnější   situace, na rozdíl od   příběhů vymyšlených od   stolu, kde ta umělost bývá   znát, není-li podložena   skutečným osudem.

Těžká záležitost, která   mě donutila otevřít   internet a něco si načíst.   Výkon obou žen (Vlasáková,   Stivínová) nadstandardní,   ženy jsou vždycky ty, které   odnesou vznosné myšlenky   mužů. Vetchý nezklamal a   kupodivu mi nevadil ani   Donutil, i když se trochu   vezl. Nejen díky tématu a   výpravě. Film ze sorty   snímků jako Dvacáté   století nebo starších   inscenací Noc rozhodnutí,   Plášť Marie Terezie   apod.
Říkám si, že   to je snad úděl většiny   našich politiků, nejdřív   si projít vězením než   mohou tvořit moc.