Síla lásky

Po velice dlouhé době se mi   povedlo, ač úplnou náhodou,   zhlédnout jeden z troufám si   napsat nejlepších   životopisných filmů. Už   dlouho se mi nestalo, že bych   seděla ještě deset minut po   shlédnutí filmu s mokrýma   očima, otevřenou pusou a   pocitem zklamání, že film   už skončil.
Poslední   dobou je svět zahlcen   snímky, ve kterých se čím   dál víc staví na   počítačových tricích,   hezcích hercích, západech   slunce nad mořem a   fekálních vtípcích. Děje   se tak bohužel již dlouho a   pomalu vytlačují z našeho   zřetele to, nač bychom   vážně měli dávat pozor.   Zkrátka je jednodušší   nemyslet a na tom také   Hollywood často staví. Je   tragické, že řada lidí   tento film nepochopila ne   proto, že by jim k tomu rozum   nestačil, ale proto, že   prostě neměli zájem   přemýšlet.
Přiznávám, že   zpočátku byl děj trochu   strnulý, ale pro kompozici   příběhu to má svůj   význam.
Těžko se mi   hledají ta správná slova,   která by popsala herecké   výkony hlavních   představitelů, protože moje   slovní zásoba není   dostatečná, abych zvolila   natolik vhodný superlativ.  
Manželský pár v   hlavní roli obvykle znamená   tragédi, protože filmaři si   obvykle umíní, že je   prostě nutné tam nacpat   odkazy na jejich život a   vzájemná spolupráce lidí,   kteří jsou spolu24hodin   denně bývá spíše   hereckým ponížením. Jen   málokdo je totiž schopen   přenést své city do postavy   a vhodně je využít. Jsem ze   srdce ráda, že zde to   dokázali. Z každého pohledu   je zde cítit něco víc, než   jen dobrý herecký výkon.   Přeci jenom bych ovšem   trochu vyzvedla manžela,   protože jeho interpretace   vnitřního boje a honby za   démony z minulosti je více   než působivá. Poprvé   používám v komentáři   slovo talentovaný, neboť   talentem prozřetelnost   neplýtvá a jsem skutečně   přesvědčena, že Paul   Bettany dostal i to, co mělo   dostat dobře polovina   slavných tváří, aby   konečně předvedli něco   jiného než svaly a   úsměv.
Tento snímek   vřele doporučuji všem,   kteří si rádi popláčí,   mají rádi silné příběhy   a nebojí se myslet. Citlivý   a přemýšlivý člověk zde   totiž může najít to, co mu   chybí v éře batmanů a   upířích maniaků.

Tento biografický film neměl   nikdy třeskutou reklamu a   také není   posuzovánpříliš vysoko.   Řekl bych, že je to film   neprávem opomíjený.   Především proto, že se   věnuje snad jako první v   poloze rodinného života a   boje s předsudky, životu a   dílu Charlese Darwina.   Patří rozhodně k těm   hodnotnějším a poctivému   filmařžskému umění.

Jsem vnitřně rozpolcená.   Jedna půlka odmítá   roztříštěnost příběhu,   kdy lítáme tam a zpět v   čase, který lze   identifikovat podle počtu   vlasů na Darwinově hlavě a   ta druhá půlka podléhá   citům, kdy brečí chvíli   nad ztrátou dítěte, chvíli   nad neskutečně dokonalou   vizí lásky manželů   Darwinových. Ale přes   veškerou mou afinitu k   minulým stoletím, suma   sumárum, mohlo to být   lepší. Teda myslím ten   film...
A nebo jsem se   na to neměla dívat.