FDb.cz > Šťastný smolař (1938) > Tisk

Šťastný smolař (1938)

"Šťastný smolař". Nemusí to byt vždy sehraná komická dvojice, aby u diváků vyvolala bouři smíchu. Dva komikové, kteří se spolu sejdou jen čas od času, mohou spolu bez problémů vytvořit stejně vtipný a veselý film, jako nerozlučné dvojice filmových klaunů. Tentokrát to však nebyli žádní klauni, nýbrž dva herci hluboké charakteristiky, u nichž komický projev vyniká tím víc.

Režisér E. W. Emo použil Hanse Mosera a Heinze Rühmana ve veselohře, jejíž komická zápletka využívá škodolibosti v lidské povaze. Komik bývá určen k tomu, aby se obecenstvo smálo jen jeho smůle. Zde se nepřestane smát od začátku do konce, protože jeho pouť za úspěch je řetězem nehod a nesnází. Zde je nutno prozradit, že se režisér Emo nechal trošku inspirovat veselohrou "Dvanáct křesel", kde se Vlasta Burian dělil o svůj úspěch s polským komikem Dymszou. Tedy: režisér Emo spolupracoval na scénáři, děj trochu pozměnil a přidal konec, který vše napraví. Režijní stránka tohoto filmu je bezvadná. Bylo ovšem dbáno hlavně na podtržení výkonu obou hlavních protagonistů, ale ne zas tolik aby kamera zachycovala jen a jen jejich projev. Film je pohyblivý, jak to vyžadoval ráz Rühmanovy komiky, ale také starousedlý, aby v něm byl typický dobrák Moser jako doma. Honba za dvanácti křesly, z nichž jen jedno obsahuje bohaté dědictví, nemá mnohdy daleko do amerických honiček. Moser s Rühmanem jsou sice odlišní herci, jeden stále mladický, a tak trošku i dětinský, druhý zakřiknutý, dobrácký a stařecky hašteřivý. A přece měli jejich smolaři holič a starožitník pod pantoflem mnoho společného.Především dokonale procítěnou lidskou stránku postavy. Výborný komik může být v nejsmutnějších chvílích dojemný. Tady to dokázal Rühmann v sirotčinci, kdy vidí, že své peníze již nikdy nedostane, ale že je anonymně oslavován jako neznámý dárce.

Jako charakterní herec strhne Moser, myslím, že v předposlední scéně v restauraci, když se dovídá, že i on je dobrodincem proti své vůli. Je to vskutku nejsilnější chvíle celého filmu. Oproti tomu násilně vložený šťastný konec s nečekaným úspěchem smolaře, byla jen zbytečná nálepka, která kazila celkové vyznění tohoto dobrého německého filmu.  Autor: Asmodej

režie:
E.W. Emo

hraje:

Heinz Rühmann (Felix Rabe, holič), Hans Moser (Alois Hofbauer, vetešník), Annie Rosar (Karoline), Inge List (Lilly Walterová), Hedwig Bleibtreu (vrchní sestra v sirotčinci), Clementia Egies (přítelkyně od Lilly), Karl Skraup (majitel obchodu s nábytkem), Rudolf Carl (portýr na Lerchengasse), Richard Eybner (Oskar), Alfred Neugebauer (Eberhardt), Maria Waldner (jeho žena), Hans Unterkircher (kouzelník), Mihail Xantho (Pfannkuch, advokát), Walter Huber (starý muž (manželský pár)), Pepi Glöckner-Kramer (stará žena (manželský pár)), Wilhelm Tauchen (Fritz, syn manželského páru), Ferdinand Mayerhofer (muž s ručním vozíkem), Karl Ehmann (exekutor), Wilhelm Schich (dražitel), Louise Kartousch (prodavačka v módním salónu), Josef Stiegler (soudní rada), Ernst Reitter (sběratel starožitností), Emmy Flemmich (sběratelova žena), Karl Günther (primář v sanatoriu pro nervově nemocné), Kurt Reding (asistent primáře), Julius Karsten (majitel holičství), Wiener Sängerknaben (sbor v sirotčinci), Wilhelm Sichra (vrchní v tančírně), Mimi Stelzer (Rosa, pokojská)

námět:
Ilja Ilf (román "Dvanáct křesel" (Dvenadcať stuljev", 1928) - v titulcích neuveden), Jevgenij Petrov (román "Dvanáct křesel" (Dvenadcať stuljev", 1928) - v titulcích neuveden)

scénář:
E.W. Emo, Per Schwenzen

kamera:
Eduard Hoesch

hudba:
Nico Dostal

výprava-architekt:
Julius von Borsody

střih:
Munni Obal

zvuk:
Paul Kemetter

vedoucí produkce:
Karl Künzel

zpěv:
Wiener Sängerknaben

zástupce vedoucího výroby:
J.A. Vesely

producent:
E.W. Emo

vedoucí výroby:
Hans Tost