The Ledge

The Ledge je především   psychologické drama, které   řeší obecné otázky   náboženského fanatizmu.   Toto „těžké téma“ je   mistrně zasazeno do kostry   příběhu o lásce, zradě,   úctě, vděčnosti a   povinnosti. Pasáže   filosofických rozhovorů   naštěstí nejsou přehnaně   dlouhé a jsou často   prokládány akčnějšími   scénami. Celý příběh je   vzpomínkou na prožitou   lásku.

Perfektní ukázka toho,   jak je fanatismus v jakékoliv   podobě škodlivý i ubohý   zároveň. Lidé, kteří se   nechají dobrovolně svázat   dogmaty svého učení jsou   potencionálním nebezpečím   nejen pro sebe, ale i pro své   blízké. Místo toho, aby je   chránili, neváhají je   obětovat ve jménu svého   vlastního sobectví.

Poučné a   varující memento na   podkladě věrohodného   příběhu ve mně zanechalo   nečekaně hluboký dojem.

Nezapomenout včas vypnout!
Konečně můžu přestat   hledat! Tak tohle je TEN FILM.   Ten, na který jsem čekal od   doby, kdy jsem se rozešel s   Bohem. // Dnes už ho mám na   háku, jednoduše proto, že   neexistuje. Syčák jeden   zlomyslnej, ovšem s   vytříbeným smyslem pro   černý humor // Bohužel   jsem udělal chybu, takže to   pro mě nakonec NENÍ TEN   FILM. Měl jsem ho totiž po   hodině vypnout - v čase   59:03.

„Všechny ty kytky jsou   pro mě?“ „Ukradl jsem je   ze sálu.“„Svatba?“   „Vzpomínková oslava...“   Ve chvíli, kdy se oba   zamilovaní rozhodli vysrat se   na Boha, na konvence i na   svědomí a praštit do toho.   Nemyslím rovnou u oltáře,   ale pro začátek jen hezky   zamilovaně, vleže. Byl jsem   vzrušenej, byl jsem dojatej,   byl jsem šťastnej. Bohužel   jsem si neřekl: v nejlepším   se má přestat. Takže jsem   to dokoukal, pak už spíš   dotrpěl.

On i   ona, dosud tak uvěřitelní,   byli režisérem donuceni k   hroznému sexu, červená   knihovna hadr. Scéna hrdě   aspiruje na titul Klišé roku   jako z praku. Zvěrstva pak   pokračovala   přešajtlováním   plastického "Pana   spravedlivého, ale   chytrého" do laciného   magora typu: "Samou   láskou a náboženským   fanatismem už nevím co   by", čímž autoři   veškerou logiku a   uvěřitelnost jednání   postavy vesele spláchnuli do   hajzlíku. A korunoval to   naprosto nezvládnutý skok.   Za celou dobu od hasičů   žádná nafukovací matrace   ani síť (byť by ji třeba   minul). Místo pouhé změti   kostí a masa esteticky   naaranžované tělo. A ta   vysoce umělecky ztvárněná   loužička krve u hlavy, po   pádu z dvanáctého patra?   Ach jo. Už jen za tohle bych   vraždil. Ježíšku na   křížku, ty to vidíš!   (pardon). Takhle idiotsky   zabít nadějný film! To už   nezachrání ani večeře, u   které se (výjimečně, jen   pro dnešek, že ;-)   nepomodlíme.

No nic, tak holt musím   TEN FILM hledat dál.   Nicméně, na část téhle   římsy rozhodně zase někdy   vylezu. A budu tam zadumaně   stát až do té 59 minuty.   Jenže pak film vypnu a k   dalšímu rozjímání si   prostě jen vytáhnu svoje   staré, ohmatané album   fotek...

Co jsem si nejvíc užívala,   byly dialogy a to nejen ty, ve   kterých se konfrontoval   ateistický pohled na svět s   téměř fanatickou vírou v   Boha, postrádající špetku   zdravého nadhledu, ale bavily   mě i ty   "banálnější"   rozhovory, nenucené   vtipkování a opatrné   sbližování se dvou   zdánlivě naprosto   odlišných lidí, kteří   byli zahraní nadmíru   sugestivně a sympaticky.   Zároveň je příjemné, že   si film téměř nepomáhá   klišovitými berličkami a   není to ani žádná   emocionální ždímačka, a   přesto jsem i tu slzu   zamáčkla.

Kam jsem jen čuměla, že mi   unikl šarm Charlieho Hunnama   ve snímcích, v kterých byla   možnost jej zaregistrovat???   Tato trestuhodná nepozornost   se dá omluvit pouze u Cold   Mountain, tam si jasně   vybavuju, pro koho jsem měla   oči :-).V The Ledge však   září nepřehledně a spolu   s přirozenou Liv Tyler   tvoří chemicky kompaktní   pár, jaký není jen tak k   vidění, a tak v hutném   erotickém napětí je víc   než jasné, kde spolu   skončí, i přes všechna   křesťanská předsevzetí   filmové Shauny, jejíž   manžel ji sice vytáhl z   bahna a nasměroval k   lepšímu životu, což ji   však uspokojovalo pouze do   chvíle, než mohla začít   porovnávat konfrontace   názorů obou mužů, z nichž   jeden jí nabízel fanatický,   chladný, avšak bezpečný   řád a druhý lásku se   vším všudy, i když s   možností antické tragédie.   Samotné filosofování o   víře a ateismu bylo   zajímavé jako vždy a jako   vždy stejně nerozhodné - ve   vypjatých situacích   přesvědčení zatemňují   emoce a ty nakonec   rozhodují...

Příběh by sám o sobě   působil tak prostě jako   pohled Liv Tyler. Ovšem i   její kukuč skrývá hloubku   a jakési tajemství. Stejné   je to i s "The   Ledge". Matthew Chapman   dějovou linku chytře doplnil   o dilema detektiva Hollise a   tím si zajistil ještě   pozornější vnímání   diváka. Obavy z hrozící   banality se naštěstí   nevyplnily a dostalo se mi   zajímavé podívané, ve   které   ateisticko-křesťanské   debaty patřily k tomu   nejzajímavějšímu, co   snímek nabízí. Nicméně   ani rozhovory na střeše   před hodinou "H" se   nenechaly zahanbit...

Bylo to moc krátké na to aby   byly charaktery dobře   vykresleny...vypadalo to ,   jako kdyby ten týpek stál   denně na římse, jakože   pohoda, jakože to nemyslí   vážně, takže sem byl   celkem překvapenej závěrem,   protože to k osobnosti toho   týpka vůbec nesedělo...v   klidu moh zavolat policajty   nebo udělat aspoň něco, a   né tam stát hodinu na   římse....