Vlak do Yumy ve 3:10

Film jsem dnes viděl asi   popáté, možná pošesté,   ale stále je na co se koukat.   Pravda, závěr mohl být   lépe vymyšlen, ale budiž.   Příběhy situované do   jednoho dne, to známe   například z V pravé   poledne, dávají režisérovi   prostor se detailně věnovat   tvářím jednotlivých   postav. Dlouhé záběry   obličejů později převzali   do svých westernů Italové.   Remake z roku 2007 jsem   viděl, ale žádnou stopu ve   mně nezanechal, na rozdíl od   tohoto inteligentního   originálu, tak trochu s   psychologickým podtextem s   perfektním Glenn Fordem, Van   Heflinem i Felicií Farr.

Páni to bylo ukecané. Budiž   pochválen remake, podle   některých „znalců“ prý   zbytečný. Tam se alespoň   občas něco dělo. Tady to   chrápe skoro celý film.   Žádné oživení v sále se   nekoná a kladný hrdina je   navýsost nesympatický.   Možná je to klasika, ale pro   mne nepřijatelná. Na   kecání máme telenovely. Už   tak statický děj ke konci   ještě zdrží další   debatou Danovy baby, která tu   ještě chyběla.