Zahradnictví: Nápadník

Tady se mi zamlouval   především herecký výkon   M. Fingera, který si svou   roli cholerického despoty   vyloženě užíval, ovšem   příběh jako takový už moc   ne. Motiv názorového střetu   rodičů a dětí tu v   podstatě nic nového   nepřináší, i když je   zahrán excelentně a   přesvědčivě.

Tentokrát se v kulisách,   doby vlády jedné strany,   odehrává klasická love   story. Ohraný,   červenoknihovní příběh o   tom, kterak autoritářský   otec brání své dceři ve   štěstí, s ”neurozeným“   chlapcem, který má jen   maturitu. Tenhle díl je   nejbližší Pelíškům,   postava prudérního otce je   vlastně ta, kterou v   Pelíšcích hrál Jiří   Kodet. Ale zatímco u Kodeta   byla jistá humorná,   parodická nadsázka, tak tato   postava otce je jen protivná,   egoistická a despotická. V   kontrastu s tím, že ač sám   trpěl totalitní zvůlí   nacistickou i komunistickou,   ve vlastní rodině se chová   stejně diktátorsky. Z těch   tří dílů se mi tenhle film   líbil nejmíň. Nemá to ten   nadhled Pelíšků a celkově   je film takový   těžkopádný, s hodně   nudícíma pasážema. Pokud   snad ale máte, jako já,   slabost pro českou filmovou   tvorbu, pak za vidění film   stojí, protože pořád   patří do té lepší   poloviny toho, co se u nás v   posledních letech točí.

Jen další odpad od Hřebejka
Celá trilogie Zahradnictví   je prvoplánovým dílkem   zamindrákovaného režiséra.   Doba, kdy zaujal film   Pelíšky je dávno pryč. U   retro snímků spíše   očekávám nadhled nad   věcí, ale někteří lidé   toho nejsou schopni. Vůbec   všechny tyto filmy   vypovídající o padesátých   a šedesátých letech jsou   vytvářené jako přes   šablonu. Čekáte, že budete   sledovat jiný příběh, ale   vidíte stále to samé.