FDb.cz > Žíznivé mládí (1943) > Tisk

Žíznivé mládí (1943)

"Žíznivé mládí" - autor námětu Karel Nový měl jistě dobrou vůli dostat hojnost látky k dokumentaci oné otázky, kterou připomíná název filmu: k problematice procitajícího sexuálního života. Demonstruje ji nejen na mladé dvojici Lidky a Járy, ale ukazuje na ni jako na důsledky mladého zmatku i na nezdařeném manželství převozníka Krále, odhaluje ji zase jinak v osudném poměru statkáře Navrátila s chudou Anežkou i v jejich pozdějších manželstvích a dotýká se jich opět z jiné stránky v sebevražedném dramatě nevyžité šenkýřky.

Zdá se, že právě množství látky přimělo scénáristy, aby utlumili problematiku ve prospěch děje. To také odpovídalo Krňanského režisérské povaze. Z jeho solidní a rozvážné práce, která se nezahloubávala do problémů, nýbrž věrně zachycovala epickou tvář osudů, nevyšlo jarně procítající žíznivé mládí, ale poctivý realistický, ba naturalistický obraz venkovského života. Ani v tomto pojetí nebyla novinka Nationalfilmu bez chyb, z níchž scény s vracející se Královou ženou, nebo vůbec s šekýřčinou postavou jsou viditelné kazy, jsou-li pouhým obazovým dokumentem bez psychologického prohloubení.

Bylo-li však nutné volit jednu z cest, bylo dobré, byla-li jedna z nich zvolena důsledně. Jako dramatický obraz vesnice je "Žíznivé mládí" v celku mocně působící svým širokým a hutným záběrem do vesnických osudů, ostře charakterisovaných typů a kypýcí dějovostí. Také kamera, aspoň záběry exteriérů, byla slušným Veghrichtovým dílem a ve skladateli Kaprovi, jak se tehdy zdálo, přibyl k nečetným filmovým komponistům nový hotový člověk. Z herců samozřejmě Jindřich Plachta podal nový důkaz o své důvěrné a laskyplné znalosti prostých a dobrých lidových duší a proti němu zase Josef Gruss a hlavně Ladislav Boháč staví do prudkého kontrastu ostře výrazné postavy a jejich neovládatelné vášně. Příjemný byl pohled na mladé dueto Májová - Salač, kteří dodávali sami ze sebe poetický přízvuk pro výstupy mladistvého okouzlení. Bušová, Vášová, Rosůlková, Marvan, Fiala, Leraus a jiní, vytvořili další z četných pozoruhodných výkonů českého ilmu, který několika svými složkami potvrdil vzestupný směr tehdejší domácí výroby.  Autor: Asmodej

režie:
Miroslav J. Krňanský

hraje:

Ladislav Boháč (chalupník Josef Marek), Helena Bušová (Markova žena), Vladimír Salač (kovářský učeň Jaroslav, syn Markových), Vladimír Leraus (statkář Navrátil, Jaroslavův pravý otec), Marie Rosůlková (Marie, Navrátilova žena), Jindřich Plachta (převozník Václav Král), Stanislava Strobachová (Ludmila, Králova bývalá žena), Stella Májová (Liduška, dcera Králových), Josef Gruss (harmonikář, tulák František Doubek), Jaroslav Marvan (četnický strážmistr Hora), Eman Fiala (hajný František Mařinec), František Filipovský (učitel Kolátor), Marie Vášová (šenkýřka Marie Novotná), Vladimír Řepa (lékař), J. Nožička (velebný pán), Jan W. Speerger (četnický strážmistr), Emanuel Hříbal (listonoš), Antonín Jirsa (kovář Josef Jíra), Josef Steigl (šafář), Drahomíra Hůrková (ošetřovatelka)

námět:
Karel Nový

scénář:
Miroslav J. Krňanský, Josef Neuberg, Josef Hlaváč

kamera:
Julius Vegricht

hudba:
Jan Kapr (+ archivní – píseň Jaké je to hezké, dva kováři v městě, píseň Sivá holuběnko, píseň Teče voda proti vodě, píseň Srdíčko mě bolí, churaví)

výprava-architekt:
Ferdinand Fiala

střih:
Marie Bourová

zvuk:
Emil Poledník

zpěv:
Ladislav Boháč, Marie Vášová, Josef Gruss, Kühnův dětský sbor

masky:
Václav Kamarád, Václav Volk, Karel Marek

dramaturgie:
Josef Hlaváč

asistent režie:
Ivo Novák

asistent kamery:
Jan Novák

odborný poradce:
Adolf Wenig

výprava:
Oldřich Novotný

vedoucí výroby:
Otakar Sedláček, Karel Feix