Recenze: Drive Angry

Vůdce pochybné sekty Jonah King (Billy Burke) zabije dceru hlavního hrdiny Miltona (Nicolas Cage) a unese její dítě, které chce obětovat pánu pekel, aby zavládl na Zemi nový pořádek. Nebo něco v tom smyslu. Miltona ale už jednou zabili, a proto musí utéct z pekla opět na povrch, aby svou vnučku zachránil a alespoň trochu tak odčinil své předchozí nepěkné skutky. Ukradne si tam zatraceně účinný kvér, protože tuší, že ho bude někdo pronásledovat, aby ho odvedl zase zpátky. A na takové strážce podsvětí (nikoliv z prostředí mafie) jako je Účetní (William Fichtner) obyčejný kolt jaksi úplně nezabírá. Aby sektu dohnal včas, bude Milton potřebovat nadupanou káru. A přesně takovou má přítel číšnice Piper (Amber Heard), takže si ji „vypůjčí“. Ale podaří se jim vnučku zachránit?

Film Drive Angry má vskutku raketový nástup. Zhruba až do doby, než Piper a Milton odjedou z místa, kde si ona nechává nalakovat nehty a on si to rozdává z místní děvkou, a to i během přestřelky. Tato scéna je, řekl bych, ještě o něco lepší, než v podstatě ta samá, kterou můžeme vidět ve vynikajícím akčňáku Sejmi je všechny. Až sem má Drive Angry skvělý spád a k tomu je vtipný a velmi zábavný. Nicméně od této chvíle začne tempo rychle upadat a film začíná místy i nudit. Snad s výjimkou scény v kostele a scény s náklaďákem před policejním zátarasem, přičemž především druhá zmíněná je opravdu výborná.

Na tom má ale svou zásluhu především účast Účetního v luxusním podání Williama Fichtnera. Kdykoliv se na plátně objeví, je o královskou zábavu postaráno. Proto je velká škoda, že ve filmu není častěji, protože svou postavu ztvárnil vskutku mistrovsky. Nejenže legračně mluví, ale především svým mimickým nadáním tuto roli obohatil takovým způsobem, že už snad ani nemůže být komičtější. A hlavně, teprve až před samotným finále celého filmu se ukáže, co je Účetní vlastně vůbec zač. Do té doby si u něj nikdy nemůžete být jistí tím, koho zabije a koho ne.

Tvůrci se pro svůj film nechali inspirovat i béčkovými grindhouseovskými thrillery, ovšem v hodně omezené míře. Násilí není až tak drsné, tedy s výjimkou dvou, možná tří gore efektů, sexuální scény jsou víceméně dvě, záběry na kozy jak ve výstřihu (Piper), tak na nahé (téměř všechny ostatní herečky) tvůrci především v první polovině nešetří, ale i tak za podobně béčkovou záležitostí s názvem Piraňa 3D v tomto ohledu výrazně zaostávají. Ale je pravda, že srovnávat Piraňu 3D s jakýmkoliv jiným filmem je dosti troufalé.

Když už je řeč o 3D, tak až na pár výjimek je úplně nevýrazné. Ponořit se více do děje vám v žádném případě nepomůže, čili opět slouží jen k tomu, aby film vydělal svým tvůrcům více peněz. Nicméně jinak výborná kamera patří k tomu nejlepšímu, co Drive Angry nabízí, což je ostatně vidět už od prvního záběru. Chvályhodně propracované kompozice kameramana Briana Pearsona jsou během některých táhnoucích se scén vítaným zpestřením. Vypadá to ale, že jejich autor nad třetím rozměrem příliš nepřemýšlel, tudíž by jím komponované záběry byly téměř jistě ve 2D ještě daleko účinnější.

V roli neústupného drsňáka Miltona je Nicolas Cage přesvědčivější, než coby středověký rytíř Behmen. Je jen škoda, že díky děravému scénáři nemá ve druhé polovině filmu Drive Angry prakticky co hrát. Díky tomu jeho počínání občas nechtěně působí trochu legračně, přestože mu jde o velmi důležitou věc. On ani vůdce sekty Jonah King nebudí až takový respekt, jaký by měl. To Amber Heard ztvárnila svou roli nekompromisní číšnice velmi pěkně, ačkoliv i pro ni platí to samé, co pro Cage. Jakoby tvůrci od určitého momentu opravdu nevěděli, jak přesně mají pokračovat a scény si lépe nepromysleli, což nejvíce odneslo hodně primitivní finále, které filmu ještě více uškodilo, než aby bylo jednou z jeho největších předností.

Drive Angry je o něco méně povedený/nepovedený než Cagův předchozí film Hon na čarodějnice. Tato středověká fantasy je navíc určena pro širší okruh diváků. Ale pokud si chcete připomenout, jak vypadá ryze béčková podívaná, pak je recenzovaný film přesně pro vás.