Recenze: Tetro

Zalhal, a tak se dostal na loď, která se teď v Argentině porouchala. Bennie má tak dost prostoru na to, aby se sešel se svým bratrem, který kdysi býval slibným spisovatelem, ale teď je někým úplně jiným. V negativním slova smyslu. Rozhodl se přerušit veškeré styky se svými příbuznými, změnil si jméno a odstěhoval se do argentinského hlavního města. Díky jeho přítelkyni Mirandě u nich smí Bennie zůstat, a tak objeví Tetrovu nedopsanou divadelní hru, která je možná klíčem k odhalení Tetrova chování, které bylo kdysi příkladné.

„Nic z toho se nestalo, ale všechno je to pravda,“ řekl Coppola, když film uváděl na festivalu v Cannes. To znamená, že předobrazem některých (možná všech) postav se stali jeho vlastní příbuzní, protože sám má italské předky. Patrné je to především na titulní postavě Tetra, pro jejíž napsání Coppolu zřejmě do jisté míry inspiroval jeho synovec, slavný herec Nicolas Cage. Ten se, podobně jako hlavní postava ve filmu Tetro, vzdal svého příjmení Coppola, protože nechtěl být protekční. Jeho strýce to asi evidentně stále trochu mrzí. Pokud toho o Francisovi víte více, dost možná poznáte jeho příbuzné i v ostatních postavách. Jinak si ale můžeme jen domýšlet, protože film je opravdu velmi osobitý, což se o předchozích režisérových počinech říci rozhodně nedá.

Protože je podepsán pod filmy, které jsou hodnocené jako jedny z nejlepších, které kdy byly natočeny, neváhá, a své současné projekty si sám produkuje, ačkoliv si musí být dobře vědom toho, že se mu sotva zaplatí. On po ničem takovém ale určitě netouží. Prostě si natáčí filmy, které jsou blízké jemu samotnému, a kterými chce něco sdělit, než aby šel s mainstreamem, což by mnozí jistě uvítali. Určitě je škoda, že člověk, který stojí za vznikem kultovní trilogie Kmotr a dalších pozoruhodných děl (viz Apokalypsa, Cotton Club) nedostává příležitost udělat znovu film pod hlavičkou nějakého velkého hollywoodského studia, ačkoliv je pravděpodobné, že sám nechce. A proto je to v současnosti jeho dcera Sofia, kdo má možnost ukázat svá díla širšímu okruhu diváků.

Ať už Coppola natáčí komerční nebo komorní film, vždy dokáže z herců vydolovat maximum. Vincent Gallo, hrající Tetra, ztvárnil tuto složitou postavu rozhodně velmi zajímavě, samozřejmě díky přesným instrukcím od režiséra. Navíc jeho ostře řezaný obličej je opravdu něčím nevídaným a některé jeho pohledy by se určitě neztratily ani v hororovém filmu. Oproti tomu zatím neznámý Alden Ehrenreich (Bennie) vypadá téměř jako Leonardo DiCaprio, když byl ve stejném věku. Vzhledem ano, ale hereckými schopnostmi si příliš podobní nejsou. Leonardo totiž dokázal diváky svým výkonem zaujmout, i když hrál s Roberterm De Nirem, zatímco Alden se málokdy vymaní z Gallova stínu.

Naprosto unikátní je visuální stránka, protože se režisér rozhodl pro černobílou stylizaci, díky které Tetro trochu připomíná noirové filmy. A proto je daleko syrovější, a o to působivější, protože se jedná o drama. Barevné jsou pouze flashbackové scény, které mají navíc jiný poměr stran, čili vypadají, jakoby události, které se v nich odehrávají, zaznamenávala na kameru nějaká další osoba. Jestli to byl záměr či nikoliv, můžeme ale opět jen hádat. Kameraman Mihai Malaimare Jr. má nesporný talent, protože takhle slušně nasvítit černobílý film by jistě většina jeho současných slavnějších kolegů nezvládla. Barevný film totiž vyžaduje z tohoto pohledu úplně jiný postup.

Tetro je podle svého autora „nejhezčí film, který kdy natočil“. S tím ale všichni ostatní, kteří znají jeho tvorbu, určitě nebudou souhlasit. Místy velmi pomalé tempo střídají dost dramatické a vypjaté okamžiky. Tento film rozhodně není pro každého. Lépe řečeno, je jen pro ty, kteří mají rádi artové filmy. A takových je určitě mnohem méně než těch, kteří se do kina chodí bavit.