Recenze: Žena, pistole a obchod s nudlemi

Majitel středověkého hostince uprostřed jinak pusté čínské vrchoviny dluží svým zaměstnancům peníze. Navíc zjišťuje, že jeho žena se tajně stýká kuchařem. Najme proto místního policistu, aby je oba zabil. Za to je mu slíbena bohatá odměna. Policista je ale dost svéhlavý a vypočítavý, a tak se rozhodne, že se bude řídit svým vlastním plánem, kterým do všeho svým způsobem zaplete i ostatní zaměstnance a majitelovu ženu. Film se od amerického originálu poměrně liší, což je na jednu stranu výborně, ale …

Režisér Zhang Yimou slavil se svými filmy Zavěste Červené lucerny, Hrdina, Klan létajících dýk a pár dalšími, úspěchy po celém světě. Žena, pistole a obchod s nudlemi kvalit vyjmenovaných děl zdaleka nedosahuje. Skoro bych řekl, že režisérovi doma v Číně podprůměrný scénář k realizaci (s)prostě vnutili. Rozhodně nečekejte velkolepé davové scény a mraky vystřelených šípů. Prakticky po celou dobu si musíme vystačit s pouhými šesti postavami a ani ne deseti šípy. I rozpočet byl tentokrát evidentně maličký. Což o to, i s takovými omezeními může vzniknout vynikající film. Ovšem se scénářem, který jakoby napsali studenti prvního ročníku filmové školy, to opravdu nelze.

Už jen určit žánr Ženy, pistole a obchodu s nudlemi je docela oříšek. Thriller? To by události ve filmu museli být napínavé, což nejsou ani v nejmenším. Komedie? To bychom se museli za celý film asi zasmát více než dvakrát, což se zřejmě nikomu nepovede. Drama? Možná. Ale ne proto, že bychom sledovali nějaké dramatické situace, ale spíše kvůli tomu, že pokud přiřadíte tento žánr k nějakému filmu, tak tím téměř jistě nikdy chybu neuděláte. Kam film zapadá nejvíce, je určitě parodie. Ty totiž obvykle nejsou ani napínavé, ani vtipné (přestože by měly), a ani dramatické. Nicméně jsem se nemohl zbavit dojmu, že autoři scénáře původně vše mysleli zcela seriózně, a teprve až zkušený Yimou poznal, že film bude třeba pořádně odlehčit.

Až extrémně pomalé tempo (většinou sledujeme celou trasu, kdy nějaká postava přechází z bodu A do bodu B) se režisér snaží chytře vykompenzovat třeba zrychlenými záběry na plující mraky. Ty jsou sice čistě jen na efekt, ale ještě že tam jsou, protože jinak by to mohlo vypadat, že sledujeme místo audiovizuálního díla jen sled za sebou jdoucích fotografií. Podobně pomalé plynutí děje najdeme v asijské kinematografii třeba u kultovního japonského režiséra Takeshiho Kitana. Jenže v jeho tvorbě se i v dlouhých záběrech buď neustále vyskytuje určité napětí (Sonatine), nebo mají na diváka uvolňující, až relaxační vliv (Scény u moře). Nic z toho bohužel u tohoto filmu jeho čínského kolegy neplatí.

Prakticky až ve finále se dostáváme k jakés takés akci. V tento moment určitě každého zamrzí, že alespoň takový nebyl celý film. V této oblasti si je Zhang Yimou evidentně velmi jistý, a zpomalovačky opět fungují naprosto ukázkově. Proto rozzuří, že vyvrcholení filmu není o něco delší, protože takhle nám příběh negraduje, ale zůstává stále stejně monotónní. Herci a herečky vesměs po celou dobu hodně, ale opravdu hodně záměrně přehrávají, čímž jakoby chtěl režisér během natáčení této, zřejmě i pro něj, vcelku nezajímavé podívané pobavit alespoň sebe a štáb, protože pro diváky je mnohdy počínání postav rozhodně více otravné než zábavné. A vůbec, s tím souvisí i hlavní zápletka, kdy majitel chce nechat zabít svou ženu a kuchaře. Ti spolu vlastně téměř nic nemají, a než milenci bychom je spíš měli nazývat nejlepšími kamarády.

Žena, pistole a obchod s nudlemi zaujme kostýmy a dekoracemi více, než čímkoliv jiným. Ještě, že mohl Zhang Yimou opět spolupracovat se svým téměř dvorním kameramanem jménem Xaoding Zhao, protože především jejich zásluhou se z filmu nestala jen naprosto přihlouplá fraška. Kamera je místy tak vynalézavá, že pokud film viděli Joel a Ethan Coenové, asi litovali, že takovými záběry neobohatili svou Zbytečnou krutost. Opravdu škoda toho občas až ubíjejícího tempa. Přesto je ve filmu několik zajímavých momentů, ale pokud jste viděli zmíněný originál z roku 1984, jistě vás až tolik nepřekvapí. A navíc jsou jaksi kontraproduktivní, protože po nich čekáte, že TEĎ se začne konečně něco dít, ale ono ne. Proto věřme, že nás režisér Zhang Yimou co nejdříve znovu nadchne. Nejlépe nějakým historickým velkofilmem, samozřejmě.